Článek
Vojáci nahradili původní obyvatelstvo
Velká část Šumavy se v letech 1952–1992 stala součástí vojenského prostoru, v němž se až do roku 1989 demonstrovala síla socialistické armády.
Těžká vojenská technika a různé druhy zbraní ničily vylidněné obce. Domy, kostely, školy či sklárny byly terčem ostrých střeleb.
Po pádu železné opony se pak musel provést pyrotechnický průzkum, aby byla odstraněna nevybuchlá munice a lokalita se mohla zpřístupnit veřejnosti.
Bývaly zde hospody i obchody
Do vojenského výcvikového prostoru spadl i Hadí vrch (1 021 m n. m.) a na jeho úpatí ležící Zhůří (Haidl am Altonberg).
„V druhé polovině 18. století zde pracovala sklárna, později brusírna a leštírna skla. Vedle fary stál kostel Nejsvětější Trojice z roku 1792. Jeho chloubou bylo sousoší Panny Marie a skleněné lustry věnované z okolních skláren… Obec měla pět obchodů, školu, pekárnu, poštu a obilný mlýn. Výletníci si mohli vybrat z 9 hostinců, včetně ubytování,“ uvádí Zdeněk Roučka v knize Tenkrát na Šumavě.
Bohužel i tato obec byla nekompromisně zničena. Trvalo dlouhou dobu, než se obyčejný smrtelník mohl do těchto míst opět vrátit a vychutnávat si krásu a půvab zdejší přírody.
Oblíbená lokalita v létě i v zimě
Hadí vrch se každým rokem stává cílem turistů. Někdy je lepší sem zavítat v zimě, protože po pastvinách se neprohání dobytek a můžete si tak plně vychutnávat typickou šumavskou atmosféru.
Vrch díky své nadmořské výšce nabízí úchvatné výhledy na údolí Křemelné, rozlehlé louky, lesy i na vzdálené dominanty Šumavy, jako například Velký Javor v sousedním Bavorsku či Poledník, v minulosti rovněž využívaný armádou.
