Článek
Ve švech praskající písecká galerie Portyč v pátek 4. ledna krátce po 17. hodině nabídla návštěvníkům možnost nahlédnout do světa malíře Václava Švejcara. Sám autor (zemřel koncem roku 2008) zprostředkovaně promluvil k přítomným ze záznamu, promítaného zadní projekcí na plátno. Neznalí se tak dozvěděli, jaké momenty v životě (tedy přesněji dotek smrti v Africe) ho přivedly k rozhodnutí ukončit přímo vprostřed vod povolání námořního důstojníka a věnovat se malování.
Světy, do kterých tehdy nakročil a nahlédl, se rozhodl přiblížit ostatním, a tak se chopil štětce. Jeho vlastní slova říkají: Chci přinášet v tomto podivném světě plném spěchu a temných myšlenek střípky Světla do očí, pocit uvolnění a upokojení do Duší a Lásku do Srdcí všech, kteří vnímají i jiné hodnoty, než pouze ty materiální. Přál bych si, aby se každý člověk pozastavil na svých cestičkách a i za pomoci mých obrazů našel tu svou Cestu, která mu již nikdy nezatíží jeho svědomí.
O jeho osobě promluvil i sám Štěpán Rak, jeho blízký přítel, který se postaral o hudební vsuvky zahájení výstavy, která potrvá do 24. ledna a pak bude expozice přesunuta do kulturního domu, kde bude probíhat esoterický festival.
Večerní koncert Štěpána Raka v Divadle Fráni Šrámka uvedla Píseň pro Davida, věnovaná biblickému králi, ve fragmentech ze svity Vivat Comenius a pasážích z kompozice Vivat Carolus Quartus se pak dotkl odkazu a mravního významu našich velikánů světové historie. Ale kromě vážných témat zazněly i variace na místnímu publiku určenou lidovku s ne až tak dlouhou historií Když jsem já šel tou Putimskou branou nebo harmonicky bohatší beatlesovskou klasiku Yesterday.
Vůně podzimu pak byla věnována Rakovu učiteli, profesorovi Štěpánovi Urbanovi, který by slavil sto let, v ukázkách Chvála čaje zazněl a zprostředkovaně zavoněl čaj jasmínový, čaj zelený japonského císaře (zde tlumené flažolety zdařile suplovaly tradiční japonský strunný nástroj koto), a Earl Gray pak byl věnován Václavovi Švejcarovi (tato písnička zazněla i na odpolední vernisáži jakožto malířova oblíbená).
Překvapením večera pak byla neoznámená účast mladšího z rodu Raků Jana Matěje, který po interpretaci Antonína Dvořáka sáhl pro změnu i do odkazu Jaroslava Ježka a spolu s otcem zahráli Život je jen náhoda, sólově pak ještě naservíroval ragtime Tři strážníci. Společně také otec se synem zahráli pro Štěpánovu nepoznanou běloruskou matku, kde dominoval ruský motiv refrénu, známého pamětníkům asi zejména ze šlágru Mládí už je to tam, aneb znalejším z originálu Those were the days v interpretaci dlouhovlásky Mary Hopkin.
Dojmy z koncertu zpětně již zprostředkovat na akcích absentujícím nelze, ale uměnímilovní obyvatelé Písku a okolí by si neměli nechat možnost seznámit se s dokonalou technikou talentovaného malíře Václava Švejcara a jeho úchvatnými barevnými světy v galerii Portyč.
