Článek
Budyšín je symbolem káznic politických vězňů několika režimů. Nacházela se zde důsledně utajovaná věznice východoněmecké tajné policie Stasi Bautzen II. Proslula velmi smutně jako zvláštní objekt Ministerstva pro státní bezpečnost (MfS). Byli zde vězněni kritici režimu, strany, uprchlíci, či jejich pomocníci, západní špioni, příslušníci Stasi, kteří zradili, nepohodlní spolupracovníci MfS.
V roce 1904 byla na okraji města postavena nová zemská věznice Bautzen I pro 1000 trestaných; v roce 1906 v centru města byla slavnostně otevřena novostavba soudu včetně soudní a vazební věznice Bautzen II.
Pětipodlažní objekt s dvěma sty samotkami se skrýval za výstavní soudní budovou. Za dob německého císařství nebyla jejich kapacita nikdy plně využita. Vybavení obou vězení splňovalo nevídané standarty humánního vězeňství, které přinesla liberální Wiemarská republika. V roce 1923 byly spojeny ve společné zařízení.
Po Hitlerově převzetí moci v roce 1933 se začala plnit politickými vězni. Především komunisty, sociálními demokraty, později také oběťmi rasového a národnostního pronásledování. S budováním systému koncentračních táborů věznice ale ztratily jako nástroj politického pronásledování význam.
Bautzen II sloužil v letech 1945-1949 sovětské moci jako vyšetřovací vězení, v budově soudu probíhaly politické procesy. V 50. letech je převzala státní správa nově vzniklé NDR.
Samotná historie speciální věznice Bautzen II začala v roce 1956. Podléhala neoficiálně přímo Ministerstvu státní bezpečnosti. V letech 1956-1989 sem Stasi poslala okolo 2500 lidí, více než 80 procent z politických důvodů; byla věznicí nepřátel zřízení NDR. Strádali nejen fyzicky (z humánní věznice počátku století zbylo málo), ale zejména šlo o promyšlený psychologický nátlak.
Vězení bylo naprosto izolováno od okolí, stejně tak vězni – v celách „samotkách“. Pod přímým vedením Stasi jeho existence až do zániku NDR byla tajena. Vězni sem byli přiváženi potají v noci, v autech maskovaných jako dodávky masa, či zeleniny. Nevěděli, kam jedou, ani kde jsou. Po propuštění se museli zavázat mlčením.
Každoročně probíhal speciální obchod, při kterém bylo umožněno Západním Německem požadované vězně (občany západního bloku, bývalé špióny, vědce, novináře...) "směnit“ za tolik pro NDR potřebné valuty.
Podobně utajovaných speciálních věznic bylo v bývalé NDR deset. Ale ta budyšínská se odlišuje svou historií i současností. Již dvacet let je přeměněna ve volně celoročně přístupné muzeum, kde každý návštěvník při prohlídce proti proudu času si může velmi věrohodně představit, co zde zažívali v minulém století vězni, které spojovalo označení „političtí“: ve 30. letech nepřátelé NSDAP, v poválečné době SSSR a od 50. let režimu NDR.
Muzeum slouží také jako památník vězněných a více než 3000 obětí zvláštního tábora (věznice Bautzen I) z poválečného období.
