Článek
A tak opravdu stojí za to opustit pláže omývané průzračně modrou vodou, vydat se do nitra ostrova a nasát tajemno nuraghů. Litovat určitě nebudete.
Většina podivuhodných staveb vznikla mezi lety 1800-1100 př. n. l., ale původ jejich stavitelů, kteří tehdy připluli na Sardinii, je nejasný. Stejně tak se nedochovaly záznamy, jak se nuraghi stavěly.
Ze značného počtu věží lze usuzovat aspoň využití. Na to, aby mohly být pouhými svatyněmi či sídly mocných, jich je příliš mnoho, a tak možná měly podobnou funkci jako středověké hrady - v době míru byly sídlem kmenových náčelníků a centrem života komunity, za války se pak odolné pevnosti staly útočištěm pro obyvatele. I přes důmyslnou konstrukci věží ovšem ani nuraghská civilizace nedokázala odolat náporu silnějších.
Nuraghi tvoří opracované balvany, a to bez jakéhokoliv pojiva. Přesto vydržely dodnes. Stojí buď samostatně, nebo v komplexech. Jedním z nich je Santu Antine v provincii Sassari. Předpokládá se, že původní výška zdejší středové věže dosáhla úctyhodných 22 až 24 metrů. Představa, že vyšší v té době tedy byly pouze egyptské pyramidy (a nuragický palác Arrubio, který měří dokonce 30 metrů), budí u mnohých návštěvníků mrazení v zádech, u dalších obdiv a úctu.
Santu Antine se skládá z centrální věže a tříbodové bašty se třemi kruhovými věžemi nahoře. Základnu tvoří obrovské opracované kameny, jejich velikost se poněkud zmenšuje s výškou stavby. Stěny, na něž důmyslní stavitelé použili jako materiál čedič, místní sopečný kámen, jsou i tady vybudovány zcela bez použití malty nebo jiných pojiv.
Věž má tři podlaží, poslední neúplné. V přízemí se nachází velký pokoj, kruhové schodiště vás pak ve směru hodinových ručiček dovede do místností v horním patře.
Na velkém nádvoří je studna (druhá se nachází v buňce) a tři buňky propojené navzájem s nádvořím dlouhými a mohutnými chodbami, které byly vybaveny štěrbinami pro lukostřelce. Chodby se opakují v horním patře, jež spojuje malé buňky přidaných věží. Dvůr obklopují zdi se širokým portálem.
V těsném sousedství věže se nachází vesnice s klasickými okružními chýšemi z přibližně stejného období a obdélníkovými domy z doby římské, což svědčí o opakovaném použití stavby v pozdějších dobách.
První grafické znázornění nuraghe Santu Antine se datuje do roku 1774. Dnes je ve vesnici vidět čtrnáct chýší, nepravidelně uspořádaných v prostoru před baštou, které se podařilo objevit během archeologických průzkumů. Předpokládá se ovšem, že jejich počet byl mnohem větší stejně jako rozloha vesnice.
Tolik o nuraghe Santu Antine, impozantním příkladu středomořské megalitické architektury, znamení síly a jednoty pravidel v kmeni původních obyvatel.
Až detailně prozkoumáte celý areál, až si vyjasníte strukturu a důmyslnost stavby staré téměř čtyři tisíce let, zastavte na chvíli, sedněte si na čedičový kámen a nasajte fluidum místa.
Možná právě vás napadne, kdo a proč nuraghi stavěl. A pokud ne, nevadí, viděli jste unikát, který jinde na světě nenajdete.
