Článek
Záležitost se stává cimrmanovskou, znalci se okamžitě vybaví výrok Děda Vševěda z legendárního představení Dlouhý, Široká a Krátkozraký. „Nejhorší ze všeho jsou trpaslíci. Ty potvory vám vlezou všude a strašně rychle se množí.“
Jsou všude
Hledat po městě krasnale je i s mapou, kterou za osm zlotůvek můžete zakoupit třeba v infocentru, nebo přímo v muzeu pidivajzlíků, pěkný záhul. Z Česka vím, že trpaslík bydlí v zemi, důkazem je nepřekonatelný dětský film Ať žijí duchové!, kde se jejich podzemní činnost kamerově zdokumentovala.
I když existuje i aplikace jejich výskytu zaměření mobilem, není to nic snadného. Někteří poslušně stojí u paty domu či se promenují po městské dlažbě, ale někteří únikáři se usídlili i na okenních římsách, dokonce i na kandelábru osvětlení, ten mi ale unikl. Možná přehupnul na jinou lampu.
Ze studentského protestu
Tradice krasnoludků se zrodila na Den dětí, 1. června, v roce 1981 jako Oranžová alternativa. Studenti tak začali v nepokojném Polsku s protesty proti režimu. V tom roce vyhlásil Wojciech Jaruzelski výjimečný stav, země byla na pokraji občanské války, na pomoc tehdejší moci byly připraveny i některé jednotky čs. armády.
Symbolem protestu se stali trpaslíci, neviditelné osůbky, a barvou oranžová. Byli odporem proti komunistické rudé a církevní žluté. Při oslavách VŘSR mladí chodili po ulicích převlečení za trpaslíky, drhli zubními kartáčky dlažbu, rozdávali kytky. Zpívali revoluční písně. Provolávali budovatelská hesla a vyzývali k podpoře Velkého října. Policie tak nedostala záminku proti mírové demonstraci zasáhnout. Hnutí si začalo říkat Pumpernikel – trpaslíci. Vyzývali dokonce k závodům ve zbrojení proti zlým imperialistům, což byl ryzí výsměch komunistům.
Po pádu režimu se na krasnale na chvíli zapomnělo, poté si několik umělců vzpomenulo na malé mužíky i ženičky a začali vytvářet jejich sošky a rozmisťovat je po městě. První se objevil v roce 2005 a vytvořil ho sochař Tomasz Moczek. Na dalších už se podílí více umělců. Najdete tu Zamilované, Unaveného, Oplice, Zloděje cukrátek, Zubaře, Cyklistu, Hasiče, Spáče...
Město si oblíbili Lucemburkové, Václav IV. i císař Zikmund, po staletí bylo v českých rukou, v pruské válce ho prohrála 1741 Marie Terezie. Převážně pak bylo německé.
Vstala z trosek
Wroclaw na konci války zničily urputné boje, Němci dostali od Hitlera příkaz Festunf Breslau bránit do posledního muže, což místní gauleiter mínil splnit, ženisty nechal ve městě zplanýrovat obrovské plochy, mnohdy je vyhodili do povětří i s lidmi.
Rusové pevnost obešli, nechali ji izolovanou, padla po 80 dnech. Po válce město obsadili převážně přesídlenci z haličského Lvova, hranice států se posouvala z Ruska na západ. Cihly na výstavbu byly dovezeny také ze zlikvidovaného koncentráku v Osvětimi.
Radniční náměstí a kostely na Tumském ostrově tvoří jedno z nejhezčích center evropských měst.
