Článek
Rozhodnout se zda nasednout, či ne, bylo dilema. Letět jsme museli v plné obsaditelné sestavě. Tedy pilot, klient vpředu, a dvě místa vzadu. Sedět vpředu vedle pilota bylo výhodné již proto, že se lépe, i když přes vypouklé sklo, fotografovalo. Vzadu seděla mladá maminka z obce se svojí dcerou.
Pilot nás zapnul do popruhů, nasadil nám sluchátka a vrtulník mohl odstartovat. Maminka se klepala strachy.
Pět minut jsme se koukali z ptačí perspektivy na krásnou krajinu Sulovských skal. Vznášeli jsme se zhruba 150 až 200 metrů nad zemí a dívali se, jak je ten svět z výšky jiný. Podívali jsme se na skály z jiného pohledu, viděli horolezce již přímo na vrcholu skály, sledovali pasoucí se ovce i jak si lidé opravují domy.
