Článek
Krásné letní víkendy letos s příchodem babího léta nekončí. A tak vodáky i turisty procházející malebným údolím řeky Tiché Orlice stále láká klid a majestátní krása této řeky.
Snížený stav vody v důsledku suchého léta však připravil návštěvníkům této oblíbené přírodní oblasti nečekaná překvapení. Smyslová mámení? Ne, tam to, co trčí z vody je obří černá pneumatika, u břehu se vynořuje zrezivělé železo, pod nánosem listí plave plastové pískoviště, sice ve tvaru mořské mušle, ale toto je vnitrozemská řeka.
Příroda nadělila lidem pohodu a krásu a člověk se jí odměňuje kupodivu tak, že si řeku plete se smetištěm, jakoby žil ve středověku. A nyní i nerudovská otázka "Kam s ním?", má tak snadnou odpověď. Sběrný dvůr je nedaleko.
Každoroční pravidelné čištění řeky bylo tentokrát o to důležitější, že nízký stav hladiny odkryl vše, co nebylo dříve vidět. A tak s ranním úsvitem vyplula flotila 15 lodí s posádkami na dvacetikilometrovou očistnou túru.
Pracovní zápal a roztrpčení nad bezohledností lidí zahnalo pocit chladného rána i vody a tak se vodáci obětavě brodili bahnem a potápěli, aby vydobyli pneumatiky ze dna řeky. Nebylo jich vůbec málo a některé v patřičné velikosti, jakoby opravdu, když je někdo naložil na vlek auta, neměl jednodušší zajet s nimi do sběrného dvora. Inu, jak se říká - komu není...
Patřičně nežádoucím pokladem byla velká železná vana zaklíněná u břehu pod kořeny a bahnem. Vydolovat těžký předmět nebylo snadné a tak nastoupil řetěz posádek. Jako v pohádce O veliké řepě tahali a tahali a vytáhnout nemohli. Když se to nakonec podařilo, poslední v řadě skončili po krk ve vodě.
Lehké loďky brzy klesaly pod těžkým nákladem a tak musela nastoupit další flotila aut s vlekem a na domluvených styčných bodech nebo u mostů překládat z loděk vylovený odpad. Záhy byly naplněny dva vleky, kdy jeden se stihl odvést těsně před uzavírací dobou do sběrných surovin Pohoda na Lanšperku. Druhý byl ještě v sobotu odvezen do sběrného dvora Tepvosu v Ústí nad Orlicí, kde ochotná paní ho přijala i v pozdní době 17. hodiny. Další náklad se odvážel ještě v úterý.
V 18.30 hodin se západem slunce se Tichá Orlice opět třpytila čistým zrcadlem své hladiny. I vodáci se usmívali a všem bylo příjemně teplo aspoň u srdce.
Navíc všechny potěšila hřejivá slova od organizátora "Skaldy", která byla poděkováním za vynaložené úsilí při úklidu i podivem, že se na úklid Orlice schází stále víc kamarádů. Přitom to je jako donkichotský boj s větrnými mlýny. Každý rok je stejný, člověk by řekl, že se to jednou musí vysbírat a on opak je pravdou. Těch nepořádných, kteří vyhazují nepotřebné věci do řeky, neubývá.
Proto i poděkování návštěvníků povodí Tiché Orlice patří všem kamarádům vodáckého klubu, kteří se brodili v bahně i těm, kteří zajišťovali svými auty odvoz nepořádku, a to Petru Špatenkovi a ing. Janu Bajusovi a Jardovi Roszlerovi za organizování zapůjčení lodí v tábořišti v Cakli.
Poslední slova zněla: DÍK I JMÉNEM TICHÉ ORLICE!
