Hlavní obsah

Violoncellová Metallica se postarala o famózní vstup na hrad v Nových Hradech

Novinky, Vratislav Konečný

Byl to nářez, před buquoyovským hradem naproti kovárně seděly čtyři děti. Tří dívky a patnáctiletý mládenec hráli na violoncella jeden z největších hitů Metallicy Nothing else Matters. Procítěně a fantasticky, byl to famózní vstup do jednoho z nejnavštěvovanějších jihočeských památkových objektů.

Foto: Vratislav Konečný

Polka Ania, Madlenka, Pavla a Láďa se svými metalickými celly.

Článek

Děti hrály v rámci 6. ročníku Mezinárodních letních hudebních kurzů. V areálu hradu najdete základní uměleckou školu, nádvořím z oken učeben se nesly další tóny, ale Metallica se mi vryla pod kůži. Kurzy jsou určeny studentům a žákům uměleckých škol všech stupňů, pedagogům, amatérům.

Začali to Vítkovci

Před dvěma desítkami let byly jihočeské Nové Hrady příhraničním městem, v hospodě jsem zaslechl několik starších v nostalgickém vzpomínání na šedé pořádky. Šedé záměrně, Hrady šedé byly, neupravené, neučesané, nijaké.

Fasády nyní září čistotou, jsou upravené, náměstí v rekonstrukci, starobylý ráz narušuje jen krabiciozní nákupní středisko. Klášterní komplex sv. Petra a Pavla ukazuje své poklady a zahrada u něho, solidní klidová oáza.

Hrad, obklopený hlubokým příkopem, je jako většina ostatních v kraji spojen s Vítkovci.  Založil ho Ojíř ze Svin kolem roku 1279, poté ho vlastnili páni z Landštejna, od roku 1359 Rožmberkové. Husiti ho vypálili a poničili.

Poškodilo ho i zemětřesení

Stojím na rozsáhlém hradním nádvoří, v jednom ze sklepů je výstava minerálů a tektitů. Nacházíme se na území výskytu vltavínů - to zelené „nebeské sklo“ zřejmě učarovalo i místním sklářům, každopádně vytvořili ojedinělý hyalit. Tmavě zelené sklo je součástí hradní expozice.

Řada panských sídel byla poničena bleskem, výbuchem prachu. Nové Hrady musely mít něco extrovního, silné zemětřesení léta páně 1590 je pěkně rozvalilo. Druhá dvě protivenství ho stihla ale také - požár i výbuch.  

Poslední Rožmberk, Petr Vok, zemřel bez dědice, poté se dostal na sídlo nový erb. Labuť. Pánové ze Švamberka se objevili  na základě dědické smlouvy na Nových Hradech. Nakonec skončil v majetku rodu Buquoyů, byl to pobělohorský konfiskát, kdy panovník rozdával zabavené majetky svým věrným. Věrní vycítili příležitost, a bylo jich hodně... Generála Buquoye ale záhy zabili u Nových Zámků, vdova Maria Magdalena se přestěhovala z rodné Belgie do jižních Čech. Na hradě ale moc dlouho nepobyli, nastěhovali sem úřednictvo. Panstvo si nechalo postavit pohodlnou rezidenci ve městě. Rodu patřil objekt až do roku 1945. Poté si stát zase vzal své.

Z městečka ve stínu západní hranice hezké sídlo

A protože už jsme byli blízko ostnatému drátu, nebyl důvod se hradem nějak moc zaobírat. Expozice skla, kulturní středisko, umělecká škola. To v objektu zůstalo. Ani Terčino údolí táhnoucí se k Cuknštejnu, nyní soukromé tvrzi, nebylo vyhledávanou atrakcí, poničené, spíš odsouzené k zániku. S rekonstrukcí se ale začalo ještě před revolucí a výsledkek je solidní.

Hrady jsou opravdu Nové, znovuzrozené. A když k tomu zahrají ještě Metallicu, je v městečku pod Novohradskými horami pravá letní pohoda.  

Reklama

Výběr článků

Načítám