Článek
Městečko se nedá oddělit od okolní přírody, působí jako kulisa pohádkového filmu. Hrázděné domy podle silnice svažující se k řece, barokní kostel, zámek, nepřístupný, protože v soukromém majetku, nad tím vším pozůstatky středověkého hradu.
Když budete scházet ke Střele, narazíte na smírčí kříž, kamenný most vás převede přes řeku, potom u sochy svatého Jana z Pomuku zahněte doprava. Vydejte podle jejího toku, nahoru dolu, po lesní stezce plné kořenů, vývratů, se suťovými svahy na okruh končící zase ve městečku.
Vůbec to není náročné, potkal jsem zde i partičku tatínků, přenášeli mimino spokojeně si spící v kočárku přes padlý kmen. Připomenulo mi to film S tebou mě baví svět.
Po zhruba půlhodince se dostanete na vyhlídkovou plošinku, borovice sice trochu celkovému výhledu stíní, ale i to, co vidíte, stačí. Stojí tu kříž, údajně v místech, kde se s majitelem panství hrabětem Lažanským zastavil před propastí v mlze kůň.
Lažanští byli nejvýznamnějšími majiteli okolních lesů a usedlostí, rod, který sehrál v dějinách významnou roli. Pro pohodlí si vystavěli nedaleký Manětín, nazývaný pro sochařskou výzdobu perlou českého baroka. Bohužel do „perlové“ zámecké zahrady nesmíte se psem, bolest většiny našich objektů, není nic snazšího než dohlédnout na majitele. Sankce na to máme.
Od Lažanského vyhlídky se spustíme pozvolnou lesní cestou podle mravenišť lesních dělníků do údolí. Už v lese, později u řeky narazíte na předválečná opevnění. Zde již byly Sudety, takže stačilo přejít řeku a byli jste na cizím území. V údolí Střely stávaly i mlýny. Lávka přes řeku, po povodních obnovená, nás přenese k druhý břeh. Stoupání k malému židovskému hřbitovu a po pár desítkách metrů jsme na silnici, nedaleko zříceniny hradu.
To je v kostce Rabštejn, to vlídné městečko nad Střelou. V nedaleké restauraci mají vynikající palačinky, stačí se vrátit po silnici vlevo.
