Článek
Brzy vyjde Velká kniha herců první republiky a protektorátu, jejíž jste spoluautorem. Které herce jste se rozhodl představit vy – jak probíhal výběr?
Pokud si dobře pamatuji, původně mělo být hereckých portrétů v naší knize snad čtyřicet. Jenomže, jak šly věci za sebou, získal jsem také spoluautora, o kterém jsem věděl, že dodá krásnou práci. Takže nakonec jsme se domluvili na devětadvaceti jménech. Ale ani toto číslo nebylo konečné, protože já jsem onemocněl. Definitivní výběr zahrnuje pětadvacet slavných i méně slavných jmen. Zatímco já jsem autorem devíti profilů, spoluautor jich vytvořil šestnáct. Ale i tak má kniha přes tři sta stran.
Kdo z vybraných má vaše sympatie a proč?
Všichni zmínění herci mají něco do sebe, což je jasný klíč. A také jsme se o tom s Jirkou Bartoněm hodně bavili. Prakticky celé jaro a léto. Dokonce jsme si udělali začátkem léta víkend v zámku Doudleby nad Orlicí, kde jsme si věci rozplánovali, přitom ale každý pracoval sám. Ve finále mám v knize profily například Růženy Šlemrové, Františka Vnoučka, Antonie Nedošinské, Svatopluk Beneše, Růženy Naskové, Rolfa Wanky a několika dalších, zatímco kolega píše o Jiřině Štěpničkové, Věře Ferbasové, Rudolfu Hrušínském, Eduardu Kohoutovi, Karlu Hašlerovi, Zorce Janů nebo Anně Letenské.
Co vás přitahuje na filmech z období první republiky a protektorátu?
Ne, že bych neměl soudobé filmy vyloženě rád, je i pár dobrých, ale v poslední dob mě vyloženě uchvacují filmy z třicátých a čtyřicátých let minulého století. I když jsem mnohé tituly viděl jako kluk, v posledních letech je vnímám nějak jinak. Užívám si je, možná jsem do nich nějak dozrál, ale také mě inspiroval právě Jirka Bartoň svými obrovskými znalostmi a profesionálním zájmem o tento druh umění. Je krásné se o to zajímat a objevovat tak příběhy, které můžete vnímat hned z několika úhlů pohledu.
Jedná se o vaše první spoluautorství – jak se vám psalo ve dvou?
Možná je to naše první a poslední knížka, ale jsem rád, že vychází. Jako autor jsme každý jiný, což ale nemusí být na škodu věci. Navíc jsme celou knihu seřadili tak, že kapitoly nejsou "zpřeházené", ale naopak - začínáme kapitolami Jirky Bartoně a teprve po nich jsou na řadě ty moje. Jinak velké díky patří také panu vydavateli Juraji Himalovi, bez něj by to celé nešlo.
A můj názor na spolutvůrce naší knihy? Je v daném žánru nejen "chodící encyklopedií", ale současně umí napsat příběh. Nepíše ve zkratce jako já, čemuž mě naučila práce v novinách, ale umí se do textu, respektive příběhu, patřičně položit, umí jej rozehrát. Já mám zase jiný styl vyjadřování, píšu jinak. Přesto jsme do toho šli.