Článek
Slavnost otevírání adventních oken
Městečko se rozkládá na vrchu nad řekou. Protáhlé náměstí je plné stánků nabízejících řadu dobrot. Hlavně táhnou teplé pokrmy, jako jsou výtečné klobásky či jiné uzeniny, nebo skvělé sýry. Většina návštěvníků se věnuje klábosení u svařáku, punče nebo grogu, lidi se baví zcela spontánně, mezi domácí brzy zapadnete.
Na sedmi domech na náměstí je 24 oken jako na adventním kalendáři. Od prvního prosince vždy v 17 hodin vystoupá vybrané dítě v peleríně po žebříku a otevře okno, za kterým se skrývá překvapení. Motivy se každý rok obměňují, nikdo neví, co za okenicemi vyjukne.
K tomu odtroubí tříčlenná kapela krátké Tuš a všichni čekají, co se letos za okny vyloupne. Protože už se to stalo tradicí, sjíždějí se i televizní štáby, na náměstí je plno. V 17 hodin je tma, okno je pečlivě nasvíceno.
Může se tak objevit cokoli, i třeba fotka majitele domu nebo někoho z rodiny. Ale vždy je jsou k vidění i církevní motivy nebo nějaký řemeslný výrobek.
Kouzelné jesličky z celého světa
Když se všichni vynadívají a prohovoří, co viděli a co se jim líbilo, povětšinou se vydají do domu nad náměstí. Tam navštěvují muzeum asi 550 betlémů z celého světa. Je to velmi milá výstava, plná klidu a pohody, jaká ostatně panuje v celém Steinbachu.
Plácek před muzeem se využívá pro soutěže práce se dřevem. To se tu řeže, hobluje, upravuje, jsou tu na prodej dřevěné hračky.
O pár kilometrů dál, u Steyru, se začíná razítkovat proslulá Ježíškova vánoční pošta. O pohledy, známky a příležitostná razítka je stále větší zájem. Tradice, kterou žádný stařík se saněmi taženými soby nemůže vymýtit.
I tady narazíte na strašidelné krampusy, tady jim říkají perchty. Z masek jde docela děs. Pomalu se dostávají i naše území, kde také nemají co dělat. Máme svých bubáků dost.
