Valtické figurky z kukuřičného šustí dobývají svět

K lidovému umění se rodačka ze Strážnice dostala již v mládí díky místní lidové tradici. Výroba figurek z kukuřičného šustí a kraslic se stala jejím koníčkem, kterému zůstala věrná i po přestěhování do Valtic, kde pracuje v ústavu biologie obratlovců Akademie věd. K šustí postupně přivedla i zbytek rodiny. Zdatnou nástupkyní je dcera Radmila, podlehl i manžel Leopold. Díky šikovným rukám zdatného amatérského stolaře mají postavičky doplňky v podobě třeba chaloupky, trakaře a jiných dekorační drobnosti.

„Postavičky mají původ v dětských hračkách asi před sto léty. Dnes mají účel pouze dekorační a historický, staly se rovněž předmětem sběratelským. Právě sběratelé požadují stále něco nového a tak nezbývá než zapojit fantazii. Vznikají stále nové figurky, které v mnoha případech už s původními postavičkami nemají nic společného,“ vysvětluje Zina Juřicová. Z rodinné dílny pochází i betlém, který je tvořen několika desítkami postav.

Listí, dráty, vata, nůžky, niti a lepidlo. To jsou základní pracovní pomůcky, díky nimž vznikají zvířátka, pastýři, děvečky, nebo andělíčci. Základem figurky je ohebný drát, hlavička je umně stočena z kukuřičného listu, někdy je vycpaná vatou. Sukně panenek tvoří hned několik vrstev šustí, z nichž to nejspodnější nemusí být zrovna nejkvalitnější.

Po dvou dnech, když panenka vyschne, se dotvoří vlásky a obličej. Vlásky jsou z kukuřičného vláší, nebo z koudele. Ke konečné podobě se používají i jiné materiály, například dřevěné části hudebních nástrojů pro muzikanty nebo hrábě pro děvečky. „Nejdůležitější a nejtěžší je však vystihnout ten správný tvar a pohyb a vdechnout tak figurce život,“ říká Zina Juřicová, podle které je na jedinou postavičku potřeba šustí ze tří až čtyř klasů.

Zina Juřicová je členkou sdružení řemeslníků a lidových výrobců v Brně a výrobky vyrábí pro Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm. Její figurky znají lidé nejen v Čechách a na Moravě, ale i ve Francii, Rakousku, Maďarsku, Nizozemsku, Rusku, Dánsku, Německu, Argentině, Americe a dokonce i v Africe.

Šustí jsou lýkovité listeny, které obalují různě zbarvené kukuřičné palice a při odzrňování („šůstání“) kukuřičných palic jsou odpadem. Upotřebit lze pouze listy z klasů, které při sklizni neprošly kombajnem. Otrhané kukuřičné listy se musí nejdříve dosušit, roztřídit podle velikosti, délky a kvality. Usušené listí se namáčí v teplé vodě s trochou saponátu, vypere se a vymáchá, aby bylo poddajné a nelámalo se. Sířením se pak listy konzervují, aby neplesnivěly.