Článek
Co také jiného dělat, když máte dvacetimetrový obytný člun a spoustu času a peněz než jezdit po okolních řekách. Po cestě hopkala spousta divokých králíků, dovedli mě až k branám fortu.
Na prostranství před pevností jsem narazil na pár starých kanónů a střeliva do nich. Okolí je povětšinou zarostlé, cihlová pevnost dostala takový nášup při ostřelování, že je zázrak, že je ve stavu, v jakém je.
Pampelišku zkonstruovali na ploše 2,31 hektaru jako jednu z podpůrných pevností kolem Remeše po francouzsko-pruské válce v roce 1870. Zdánlivě malá obdélníková pevnost měla 6 těžkých děl ráže 155 mm, stejný počet 138 mm a další lehké kusy spolu s kulomety.
Posádku tvořilo 277 mužů. První německý útok zadržela 4. září 1914, po první bitvě na Marně se stala hlavní součástí obrany Remeše. V katakombách pevnosti je řada dokumentů z bojů v oblasti. Jsou otřesné, jak válka otřesná byla. V roce 1915 proti jejím obráncům použili Němci bojový plyn, ale vítr jim způsobil větší ztráty než Francouzům.
Letecké snímky la Pompelle z února 1918 ukazují desítky tisíc kráterů po dělostřeleckých granátech a leteckých pumách, obrys pevnosti a okolní zákopy připomínají archeologickou skrývku. Němci pevnost nikdy nedobyli, ruský car Mikuláš II. sem dokonce poslal v roce 1916 dvě ruské speciální brigády. Obránce podporovalo námořní dělostřelectvo z lodí na zmíněném kanále. V průběhu války se tu vystřídali muži ze 180 různých pluků.
Procházím úzkými chodbami. Kolem jsou shromážděné trofeje, zbraně, figuríny v uniformách, osobní předměty a největší sbírka německých vojenských přileb na světě, alespoň to tu tvrdí. Na ty je zdejší průvodce patřičně hrdý.
Je jich 560, od prostých přileb vojáků, po vyfešákované piklbaubny generálů a jiných důstojníků. Chtěli umlátit Francouze čepicemi, ale většinu jich tu při kapitulaci museli nechat. Na půdě prosycené dodnes železem skáčou divocí králíci a mají z toho bobky.
