Článek
Husité, jak jinak než z písku
Pro Písečáky nic nového, pro ty, kdo tu nebyli, rozhodně nevynechejte pískové sochy na nábřeží u kamenného mostu. Už trochu potlučené, stojí tu z květnového Cipískoviště pozoruhodná postava lapky, hejtmana, a legendárního vojevůdce Jana Žižky. Cipískoviště má každý rok jiné téma. Letošní je husitské, takže uvidíte krom slepého válečníka i Mistra Jana na hranici, bojovníky na vozové hradbě a husitské ženy, kterak líčí šlojíře na panskou jízdu u nedaleké Sudoměře, a také píseckého hejtmana Matěje Loudu z Chlumčan. Ten zavedl ještě před tábority odevzdávání cenností do kádí, ale uvízlo mu prý leccos v širokých rukávcích.
V Písku, v centru města, je toho dost k vidění. Město založené při rýžovišti zlatonosného písku mělo zeměpanský význam, takže se stalo královským, byl tu vystavěn mocný hrad, přes Otavu se klene nejstarší český kamenný most z druhé poloviny 13. století. Nesmím zapomenout ani anabázi Josefa Švejka, který se kolem Písku a Putimi dlouho loudal.
V někdejším hradu je velmi pěkně vedené Prácheňské muzeum, značná část expozice je věnována těžbě zlata a chovu ryb, ale také je tu část o právu útrpném, zdejší kat byl legendou. Hodiny na věži kostela Narození Panny Marie, věže zdáli viditelné, jsou raritní, malá ručička odpočítává minuty a velká hodiny!
Putimská brána, proslavená v písni, Když jsem já šel tou putimskou branou, stojí opravena jako součást hradeb nad Otavou, u řeky najdete funkční elektrárnu muzeum Františka Křižíka, to nesmíte vynechat.
Vynikající je interaktivní centrum v bývalé sladovně městského pivovaru. Určeno převážně dětem, užijí si i dospělí. Rád se podívám na Městský ostrov, kde je restaurace, těch je ve městě dostatek, většinou slušné úrovně. Nad Pískem najdete rozhlednu Jarník.
Jednooký vítěz
Žižka měl město rád, klonilo se k radikálnímu husitskému křídlu, několikrát tu pobýval. Také jednu z prvních a nejznámějších bitev vybojoval nedaleko odtud 25. března 1420 u Sudoměře, na hrázi rybníků Markovec, Škaredý a Prostřední.
Místo bojiště nemůžete minout, zdáli je vidět 16metrová socha z roku 1920, připomínající 500 let od svedení vítězné bitvy jednookého hrdiny nad přesilou panské jízdy. Památník ze žulových kvádrů je neosobní, až prušácky strohý, odlidštěné monstrum s měděnou helmicí.
Husité tu v počtu 400 mužů i žen svedli nerovný boj proti téměř 2000 jezdců, kteří si dávali přednost, kdo tu chátru bídnou zpupnou smete, aby se nedostala do Tábora, kde vznikal zárodek budoucí bašty husitů.
Žižka využil terén, z vozů sestavil bojový šik a pak už jen slavně vyhrál. Kdyby strakoničtí johanité počkali s bojem na příhodnější okamžik, kdoví, jak by se dějiny vyvíjely dál. Ale "kdyby" rozhodlo o explozi husitského hnutí do značné části Evropy, obohacování a zbídačovaní, vše ve jménu svaté oběti Mistra Jana a jeho učení.
Hezky je na Písecku, rádi vás tu uvítají.
