Článek
Již tento pátek 27. července od 18 hodin se v dešenické tvrzi uskuteční slavnostní vernisáž výtvarné a rukodělné výstavy u příležitosti Anenské pouti. S citem opravená sýpka a romanticky vyhlížející prostory pro uspořádání výstav přímo vybízejí. Výstava bude otevřená 28. a 29. července od 13 do 18 hodin. Úvodní řeč s přivítáním malířů i hostů pronese starostka PhDr. Lenka Sýkorová.
Ze známých výtvarníků zde opakovaně vystavují Alois Anderle, Anna Halasová a Vlasta Weberová. Letos k nim přibyl Vlastimil Hrnčiřík, Soňa Křečanová, Jaroslav Kříž, Ludmila Pohanková, Ladislav Sýkora, Petr Štembera, Jindřich Vosmik, Hedvika Zemanová a Zdena Zemanová.
„Výstava se koná v krásném prostředí dešenické tvrze, takže tvrz samotná svou stavbou navozuje klid s připomínkou věků, které už nikdo z nás nepamatuje. Na výstavu jsem přivezl dvanáct obrazů s názvy: Žízeň, Můj děda, Zrození Zlatovlásky, Střemcha, Souznění, Jaká je vyhlídka, Na začátku cesty... Letos mám sice víc portrétů, ale pár oblíbených krajinek tam také budu vystavovat," přiblížil svou výstavu Alois Anderle.
V Dešenicích vystavuje už po několikáté. „V dešenické tvrzi jsem poprvé vystavoval v roce 2015. V podstatě mne tam přivedla Andulka Halasová, dešenická výtvarnice, malířka, která tvoří i v oboru keramiky. Zvala mne na Dny tvoření a při té příležitosti jsem se dozvěděl, že se tam také konají výstavy. Tímto jsem se začlenil mezi stálou řadu výtvarníků," vzpomíná malíř a spisovatel.
Jak se vůbec dostal k malování? „Malování mi učarovalo už dávno, ale protože jsem měl náročnou profesi, na malování nebyl čas. Intenzivně jsem začal malovat až odchodem do důchodu. Předtím jsem tvořil příliš sporadicky, jen občas jsem vzal štětec do ruky. A to hlavně proto, abych si připomněl vůni i techniku olejových barev. Když už jsem jednou zdědil geny po mém tatínkovi, nechci je promarnit! Můj otec, akademický malíř Bedřich Andrle, se narodil 3. dubna 1904 v Dolní Lhotě. Měl průpravu u Kalvody v Běhařově, kam chodil do malířské školy. Já sám jsem začínal krajinkami, protože ty jsem měl okoukané od táty. Poslední dobou jsem se však dal na portrétování. Je to výzva i uspokojení zároveň. Výzva je v jejich složitosti a uspokojení se odehrává v momentě nadšení portrétovaných, když je obraz i zarámován," přiznává malíř a připojuje pozvánku do Dešenic.
„Všechny, kteří mají rádi umění, srdečně zvu na naši výstavu. Na tomto místě bych rád poděkoval Městysu Dešenice v zastoupení paní starostky, že mne oslovila a nabídla lákavé prostory historické tvrze k výstavě obrazů. Mám radost, že o výstavu je rok od roku větší zájem. Každopádně tam projde velký počet lidí, protože probíhá v rámci pouťových aktivit. Kdyby jen za každým vystavovatelem přijeli příbuzní, nebylo by v tvrzi k hnutí. A to je dobře, vždyť hojná návštěvnost je tou největší odměnou. Navíc si říkám, že díky výstavám nemaluji takzvaně jen do šuplíku. Maluji pro radost všech vnímavých lidí, kteří se přijdou na výstavu potěšit,“ dodal s úsměvem Alois Anderle.
