Článek
Historie Podkarpatské Ukrajiny
Podkarpatská Ukrajina byla v letech 1918 – 1938 součástí Československa a tak zde nalezneme mnoho míst s českou minulostí. A to především s odkazem na prvního prezidenta T. G. Masaryka. Název města je odvozen od řeky Už - tedy Užhorod neboli Užgorod - město nad řekou Už.
Naše cesta od autobusového nádraží vedla právě k řece a centru města. K našemu překvapení byl na místní škole nápis v češtině Jubilejní škola Masarykova 1932, byl jejím zakladatelem. Kousek od školy je i jeho busta a krásně upravené okolí památníku a všechny budovy v okolí byly postaveny v době a na popud našeho prezidenta. A také je tu most Tomáše Masaryka.
Prohlídka města
Zde začala naše prohlídka, ale museli jsme se vrátit do centra a poté vystoupat na Užhorodský hrad a to kolem kostela Svatého Kříže. Hned pod kostelem se nalézá informační centru pro turisty, kde vám ochotně poradí - občas i v češtině, lze tu zakoupit mapy a dostanete zde zdarma plánek města.
Další zajímavostí je naproti kostelu stojící pomník Marii Terezii. Nezdržujeme se zde ovšem dlouho a míříme k hradu - zde je třeba říct „zamok“, pokud ho hledáte.
Dominanta hradu zvedající se nad centrem je nádherná a rovněž hradby s upraveným nádvořím jsou velice milým překvapením. Za pro nás symbolické vstupné 25 hřiven, což je asi jako našich 25 korun, si prohlédneme celou expozici hradu - vypovídá o minulosti Zakarpatské Ukrajiny, o floře a fauně a nabízí mnoho dalších informací. Na lavičce na rozsáhlém nádvoří se stromy a trávou si lze odpočinout a z hradeb zahlédnout nejen centrum města, ale i Karpaty.
Hned vedle hradeb se nalézá Zakarpatské muzeum lidové architektury - Skansen. Podívali jsme se i do místní tržnice na koláče a kávu. Tržnice v samém středu Užhorodu s nabídkou ovoce, pečiva, masa a malého občerstvení s kávou za pět hřiven nám poskytla odpočinek na další prohlídku.
Ta nás zavedla na divadelní plochu u pěší lávky přes řeku. Toto je pravé centrum města kudy procházejí obyvatelé města, střetávají se zde a popíjejí kávu v místních kavárnách a restauracích. Je zde pódium, pravidelně tu vystupují umělci - při naší návštěvě hrál orchestr známé melodie pro potěšení publika i procházejících.
Podzimní slunce a řeka pod námi vytvořily nádhernou atmosféru klidu a pohody. Přes lávku vedly naše kroky k dalšímu kostelu a to Pravoslavnému, který jsme zahlédli z hradu. Typické velké kopule jsou pro Středoevropana velkou podívanou, velký komplex uprostřed rušného města je zkrátka zážitek. Pomalu naše prohlídka končila a únava nás přinutila si opět sednout na zahrádku z mnohých kaváren a popíjet kávu na podzimním sluníčku.
Město je pěkné, ale chodníky a silnice jsou někde dost ve špatném stavu. Celkově je to příjemné místo pro turistickou návštěvu, jelikož se neustále je na co dívat. Ceny pro české turisty zde jsou tu navíc opravdu velice příjemné.
