Ústí nad Labem bylo přes sto let městem obdivovaných i zatracovaných trpaslíků

Článek

Samozřejmě jsou všeobecně známí naši čeští z komedie Ať žijí duchové!

Pidimužíci páně Maresche

Na trpajzlíky byl machr Ferdinand Maresch, který je v rámci tehdejšího mocnářství vytvořil v Ústí (tehdy Aussig). Mareschova továrna na keramiku začala vyrábět pidimuže v roce 1874. Pozvolna vlezli doslova všude. Přesně podle výroku Děda Vševěda z cimrmanovské hry Dlouhý, Široký a Krátkozraký: „A nejhorší ze všeho jsou trpaslíci. Ty potvory vám vlezou všude a strašně rychle se množí.”

Továrnu na keramiku založil Ferdinandův otec v roce 1841. Podle zachovaných katalogů se vousatých chlapíků s červenou čepičkou a holínkách do světa vydaly desítky tisíc. Protože po době obliby přišla i doba opačná, mnoho se jich nezachovalo. Ti zbylí jsou sběratelskými předměty a draze placenými. Trpaslikologie, čili nanologie, je i předmětem vědeckého bádání. Václav Houfek, ředitel ústeckého muzea, o nich napsal několik pojednání (nanos je řecký výraz pro malého muže, proto tedy nanologie.

Když byli trpajzlíci dobří, ukazovali havířům, kde kutat a rovněž je ochraňovali před zlými silami. Se zlými byli potíže.

Na výstavě v ústeckém muzeu je shromážděna řada exemplářů trpaslíků, najdeme zde ale i kopie trpasličích soch barokního mistra opracování kamene M. Brauna. Ten trpajzlíky vyzdobil například zahrady zámku v Novém Městě nad Metují.

Ústí bylo plné trpaslíků, německé obyvatelstvo, které si na ně zejména potrpělo, jimi zaplavilo své zahrádky. Samozřejmě to nebylo jen Ústí, Mareschovy výtvory bychom tehdy našli po celém Německu, zejména v Sudetech.

Nesplňovali požadavky správných árijců

Neměl je prý rád šéf SS H. Himmler, naprosto se vymykali ideálu germánské rasy. U nás se jim po válce také nedařilo, ti, kteří zůstali na zahradách po Němcích, si to odskákali za ně, našinci je rozbíjeli na potkání. A poválečná doba už vůbec nebyla nakloněná budovatelům podzemních měst. Byli buržoazním přežitkem bez dělnického původu.

Marsech se začal politicky angažovat, 30 let starostoval v Ústí. Byl i poslancem. Fabrika jela stále, Marsech jen dohlížel, podle jeho podoby vzniklo několik modelů. Nakonec po aféře s pozemky, ve které se posléze ukázala jeho nevina, spáchal sebevraždu. Fabriku zničilo bombardování na konci války, výroba se totálně zastavila v roce 1948.

Trpajzlíci měli i svůj kamenný hrad, stál v nynější zoo. Nechal ho vystavět ústecký podnikatel a mecenáš Heinrich Lumpe. V zooogické zahradě je od roku 2004 největší středoevropská socha trpasíka, odkazuje na ústeckou keramickou výrobu.