Hlavní obsah

Unikátní neprobylická zvonice a hrůzná pověst o utopení pěti zemanských synů

• Aktualizováno
Novinky, Vratislav Konečný

Za pozornost stojí i drobné památky, které mnohdy bez většího zájmu míjíme. Nedaleko Panenského Týnce a Třebíze leží malá obec Neprobylice. Pod středověkou tvrí, jež se měla stát dějištěm hrůzné tragédie, stojí unikátní šestiboká zvonička. Takovou nikde neuvidíte. Má netradičně zavěšené tři zvony.

Foto: Vratislav Konečný

Unikátní zvonice se třemi zvenku zavěšenými zvony na vzpěrové konstrukci

Článek

Visí zvenčí na vzpěradlové konstrukci. Kaplička není originál, ale věrná kopie z roku 1896, která nahradila původní. Podezdívka je šestiboká, kamenná, ve stěnách jsou zasazeny mramorové náhrobky patronů bývalého kostela – Václava Pětipeského z Chýš a Egerberka a Magdaleny z Adlaru, manželky Odolena Pětipeského.

Zvony měly namále, v obou světových válkách se usilovalo o jejich roztavení. Je to nádherná stavba, v okolních obcích stojí dřevěných zvonic více.

V erbu s říčním pruhem na stříbrném poli

Nad kaplí se na návrší tyčí zbytky středověké tvrze, patřila starobylému českému rodu Pětipeských. Tvrz je zvaná Horní, Dolní, méně reprezentační, stála na druhém konci vsi a beze zbytku zanikla.

Pětipeští se psali podle vsi Pětipsy na Kadaňsku. Ve znaku měli vlnitý modrý pruh, představující řeku. Pětipeský Odolen pomáhal roku 1158 při tažení německého císaře proti Milánu. Za boj u řeky Addy získali do erbu modrý pruh, Milánští strhli mosty a Češi přebrodili řeku, udrželi pozice a pomohli císařským vojskům při útoku.

Pětipeští nebyli nikdy významnou šlechtou, o majetek přišli po Bílé hoře, přidali se k stavovskému odboji, jejich statky získal jeden z aktérů pražské defenestrace Bořita z Martinic. Vymřeli roku 1652.

Chtěla utopit syny jako štěňata

Dávno předtím se v Neprobylicích málem odehrála hrůzná tragédie. Pětipeský rytíř vytáhl do boje proti tureckému nebezpečí, které ohrožovalo celou Evropu. Zatímco bojoval, narodilo se manželce patero synů. Přitom ona toužila po dceři. Mimo to jí také vrtalo hlavou, jak mezi ně rozdělí skromný majetek.

Bába zvaná Kuklice paní poradila, ať kluky utopí. Ženy nandaly kluky do koše a Kuklice pádila k potoku. A jako na potvoru se rytíř vrátil z války. Kuklice dělala, že ho moc nezná a mazala topit. Rytíř byl zvědavý, co má v koši, a baba řekla, že štěňata. Rytíř na to, že by si jedno vzal. Kluci začali vřeštět, vše se provalilo. Rytíř se dozvěděl, že jsou to jeho synové.

Přijel na tvrz, ženy si nevšímal, svolal hosty, stále dělal jakoby nic a pak se při hostině zeptal, co by dělali se ženou, která chtěla zavraždit své děti. Zazdít do sklepa! uslyšel sborem. Což se také stalo, Kuklici poté nejprve máchali v potoce, poté ji pomalu upekli na hranici.

Rytíř vzápětí tvrz opustil, odstěhoval se se syny do Bysně.

Rekonstrukce polozaniklé renesance

Stojím před tvrzí, moc z ní nezbylo, většinu pohltil ovčín a hospodářské a obytné budovy. Ve starobylé stěně jsou vsazeny tři mramorové desky, dvě s erby, jedna textová.

Tvrz prochází rekonstrukcí, hlavně že nespadne. Práce na ni je více, než kdyby stavěli novou. Takové jsou Neprobylice, malá obec připomínaná roku 1316.

Tvrz byla postavena někdy ve 14. století, renesančně ji přestavěl po roce 1571 Václav Pětipeský z Chýš a Egerberku.

Okolím vede naučná stezka, zavede vás i k dalším zvonicím a památkám, třeba do Kvílice, kde stojí pozoruhodná fara připomínající zámek a hřbitovní kostel. A pak se řekne zapomenuté vsi.

Reklama

Výběr článků

Načítám