Článek
Masopust je jedním z mála lidových zvyků, které se dodnes zachovaly. Začíná na svátek Tří králů a končí Popeleční středou, to znamená v letošním roce 14. února. Souvisí se starověkými slavnostmi bakchanálií - nevázanými zábavami plnými jídla, vína a zpěvu.
Nejveselejší byly poslední dny masopustu spojené s radovánkami a hodováním. Písemné zprávy ze 13. století potvrzují, že tyto oslavy byly hlučnější a rozpustilejší, než tomu je dnes. Jedly se šišky a kobližky, zabijačkové speciality, popíjelo, zpívalo a tančilo při hudbě pištců a hudců - bohatý i chudý, pán i sluha, mistr i tovaryš. O dni Tučného čtvrtku panovalo přesvědčení, že by člověk měl sníst co nejvíce masa, aby byl po celý rok při síle.
Na Orlickoústecku je mnoho malých obcí, kde se tato tradice v různých obměnách dochovala. K nim patří malebná víska Dlouhá Třebová, která leží v srdci regionu Orlicko - Třebovsko v údolí řeky Třebovky. První písemná zmínka o obci pochází z 21. května 1304 z doby českého krále Václava II. Ve středověku na vyvýšeném ostrohu bývala tvrz, kde je doložen i občasný pobyt litomyšlských biskupů.
Nyní žije Dlouhá Třebová bohatým kulturním životem, kdy historie, sahající do vlády posledních Přemyslovců, se zde snoubí s pokrokem a současností.
Jednou z těchto tradic jsou oslavy masopustu s hodováním a průvodem maškar. Tak se ve čtvrtek 8. února, tentokrát shodou okolností Tučným čtvrtkem, kolem 16. hodiny před restaurací Na Rychtě začaly scházet maškary všeho druhu, malé velké, tlusté tenké, nechyběl tradiční slamák, šašek, kobylka, čaroděj Dobroděj, smrtka, permoník, poutníci a řada zvířátek.
Vážený ceremoniář vyžádal od starosty obce Jaroslava Kašpara udělení symbolického práva povolení masopustního reje a průvod vedený mistry čarodějnického umění se vydal na dlouhou pouť Dlouhou Třebovou.
Zvuk klepajících vařeček a sborového zpěvu "Masopust držíme, nic se nevadíme - máme maso a zas maso" bylo pozváním obyvatel na připravené zabijačkové hody a dlouhotřebovské zelníky. Však při pohledu na vystavené laskominy leckerá osoba pozapomněla na své novoroční předsevzetí odtučňovací kúry - vždyť Tučný čtvrtek je jednou za rok.
To vše vydráždilo jednu kobylku, že se splašila a začala tropit pěknou paseku. Muselo být proto přistoupeno k jejímu utracení. Zaneprázdněný mistr řeznický však k provedení tohoto úkonu vyslal svoji panímámu, která dřevěnou paličkou skolila nezdárnou kobylku. Jejího osudu se však zželelo přihlížejícím, a tak, aby se nepokazila radostná nálada, zasáhl čaroděj Dobroděj se zázračným lektvarem a kobylka ožila.
Poté zavládlo všeobecné veselí a ona živá voda se stala žádaným přípitkem a doporučeným lékem na životní strasti. Zaháněla i nemilou skutečnost: "Jemine, jemine, masopust pomine - masopust je pryč!"
