Článek
Vedení obce v čele se starostkou Zdeňkou Seidelovou organizuje setkání seniorů jako poděkování nejstarším obyvatelům Přepych.
„Naším společným cílem je, aby Přepychy byly obcí přívětivou pro všechny generace, aby mladí neodcházeli do města, ale zakládali své rodiny s novou generací Přepyšáků u nás v Přepychách. A ti starší, aby prožívali v místě svých vzpomínek příjemné dny podzimu svého života,“ řekla na úvod slavnostního programu žena, která za pouhého jeden a půl roku od toho, co usedla do křesla starostky, změnila obec k nepoznání.
Poté se představila nejmladší generace. V hudebních vstupech, kdy zazněly známé skladby jako Den je krásný, Holubí dům, Okolo Třeboně, Pár havraních copánků nebo Haleluja, se prezentovali Matyas Seidel (hoboj), Jakub Šichan (saxofon) a Vendulka Šichanová (klavír).
Na závěr této části zazpívala skupina dětí pod vedením Jitky Čtvrtečkové písničku Křesáme, křesáme z pohádky Krejčí, švec a skřítkové, jejíž děj zasadil autor Miloň Čepelka do prostředí Přepych, zdejších skal a lesů.
Pak už se na provizorní scéně s krásným pohledem na přepyšský kostel sv. Prokopa objevili hlavní protagonisté – nositel Ceny Thálie za celoživotní herecké mistrovství Stanislav Zindulka a rodák z nedalekého Pohoří, člověk mnoha profesí, známý cimrmanolog Miloň Čepelka.
Stanislav Zindulka vzpomínal na své herecké začátky, které se datuji do roku 1937, kdy mu bylo pouhých pět let a kdy se poprvé objevil na prknech, která znamenají svět, a od té doby je neopustil. Dále velice vtipně vyprávěl, jak skládal zkoušky na herectví a čekal na rozhodnutí komise, zda bude přijat.
Letošní nositel Ceny Thálie nezapomněl zmínit ani dlouholeté přátelství s vyznavačem černého humoru a především vynikajícím hercem Vlastimilem Brodským, s ním se sešel v závěru jeho života při natáčení úspěšného filmu Babí léto. Zcela zaplněný sál aplaudoval vzpomínkám na divadelní vtípky a rošťárny, kterými se mezi sebou herci někdy během představení „podarují“ a jimiž se pak baví všichni, kromě „oběti“.
Závěr povídání Stanislava Zindulky, které Miloň Čepelka proložil básní ze své knihy Mandel sonetů a ukázkou z knihy Moje cesta vlakem dětství a naděje, vydané k osmdesátinám hlavního hosta, patřil vrátnému z Divadla bratří Mrštíků v Brně, starému, laskavému pánovi, který měl ve vrátnici schované housle. Když večer skončilo představení a herci odešli, on zamkl divadlo, vzal své housle a hrál na osvětleném jevišti a klaněl se do prázdného hlediště.
Oba hosté sklidili velký potlesk a uznání více než stovky seniorů, mezi nimiž byl také 92letý Ladislav Uhlíř. Na úplný závěr oficiálního programu proběhla autogramiáda obou herců a zájemci mohli získat podpisy do knih, jejichž jsou autory.
Přepychy znovu dokázaly, že si svůj název opravdu zaslouží, že i malá obec zvládne velké věci a že obyvatelé jsou na ni právem čím dál více pyšní.
