Článek
V neděli 2. listopadu se v Ústí nad Orlicí cílem vycházky stalo místo zvané Na Hýbli, kde byl v roce 1893 otevřen městský hřbitov. Přicházeli místní občané, aby uctili tichou vzpomínkou památku zesnulých.
Chladný kámen hřbitovní architektury se sochařskou výzdobou se změnil v rozkvetlou pláň s tisíci světly zažehnutých svící. Tklivé kráse prostředí navíc vévodil lesní červenolistý buk, vysazený v roce 1893 při založení hřbitova, který svým majestátem a výškou 26 metrů je nepřehlédnutelnou dominantou a zároveň i památkovým stromem.
Těžko by se hledal občan, který by v tento den nepřišel oživit vzpomínky na krásné chvíle s blízkou či známou osobou, které utkvěly hluboko v srdci a nikdy se nevrátí. Přesto tichá slavnostní atmosféra přinesla do duše klid, usmíření a pocit neopakovatelného prožitku minulých let.
Nepromítají se do paměti však pouze osobní příběhy, ale také události z historie města. Jednotlivé hroby jakoby byly listy velké kroniky, v které jsou vepsány příběhy známých i neznámých lidí. Lze zde číst i jména, která přispěla k rozvoji města nebo jeho jméno proslavila.
Jednotlivé instituce ve městě v každém roce přibližují život a dílo některých z jeho rodáků. Tak u zdi původního malého hřbitova najdeme hrob Františka Egerleho (31. 5. 1846 - 7. 2. 1933), inspektora technické finanční kontroly v. v. a vynálezce, básníka a prvního ústeckého muzejníka, s jehož životem a dílem se občané mohli seznámit na červnové expozici v Městské knihovně.
V letošním roce město navíc slavilo dvě významná výročí, a to 100 let od založení oddílu atletiky v Ústí nad Orlicí (16. 3. 1914), z nichž řada významných sportovců a funkcionářů odpočívá na zdejším hřbitově. Jedním z nich je i František Stránský (1910 - 1999), úspěšný sportovec a tělovýchovný funkcionář, který do roku 1960 pracoval jako předseda atletického oddílu TJ Jiskra.
Další významnou událostí bylo 100. výročí založení československých legií a výročí bitvy u Zborova. Ostatky těchto hrdinů či spíše pouhá jména jsou zachována na památnících a mohylách po celé Evropě včetně rodného města Ústí nad Orlicí.
Přesto i na zdejším hřbitově najdeme jméno poručíka ruských legií, Josefa Dvořáka (1894 - 1923), který přežil anabázi československých legií, dlouhou cestu vlakem přes Rusko a Sibiř do Vladivostoku a návrat kolem Japonska, Číny, Singapuru, Indie přes Suez až do Terstu a během dvou dnů do vlasti. Vojenské útrapy, zima, hygiena a hlavně hlad poznamenaly však nevyléčitelně jeho zdraví a tak nedlouho po návratu umírá na rychlé souchotiny.
Smutnou částí hřbitova jsou zapomenuté hroby, o které se nemá již kdo starat. V dřívějších letech kladli na tato opuštěná místa skauti hořící kahánky, aby všem odpočívajícím na tomto hřbitově svítilo světlo věčné.
Však s odcházejícím dnem do nastávající noci se věčný odpočinek všech zesnulých touto tradicí proměňuje v záři vzpomínek a stálé lásky.
