Hlavní obsah

Tichá i divoká Kamenice, malá řeka s velkou romantikou, táhne jako magnet

Novinky, Vratislav Konečný

Zrozena v Lužických horách coby pramének s každým metrem sílící v potok, poté říčku, krouží meandrovitě Kamenice vstříc Labi. Nemá dlouhý tok. Od Kytlice o sobě již dává znát, v České Kamenici znají její sílu dravé řeky, spěchá vstříc své sestře Chřibské Kamenici, která přitéká od Všemil.

Foto: Vratislav Konečný

Kousek českošvýcarské divočiny

Článek

Před soutokem s Labem tvoří nejhezčí pasáž, splavné Soutěsky – Tichou a Divokou. Třetí, Horní nebo Srbskokamenická je hluboký kaňon, kudy vede úzká stezka, povětšinou u hladiny řeky, místy ale musíte vystoupat, abyste došli k Dolskému mlýnu.

Strašidelné skály

Po soutoku Kamenic se začíná mohutně zařezávat do pískovcových skal. Soutěskami se můžete plavit s humorným výkladem průvodců na pramicích, v sezóně je to tu jako na pouti, dříve ale průrvy představovaly pro obyvatelstvo regionu značnou překážku.

Chalupníci ani sedláci neměli rozhodně čas koukat, kde se v kameni skrývá obličej zvířete či lidský, lidová tvořivost ale do nich zaklela postavy spíše negativní. Že ve skalách straší, se vědělo odjakživa. Ale aby dobro zvítězilo nad zlem, muselo se chodit do kostela, třeba z Vysoké Lípy nebo Mezné se šlapalo do Růžové, aby se mohli věřící občerstvit nejen fyzicky, ale i duchovně, vytesali si podle stezky několik kapliček. Jsou podle umrlčích či kostelních stezek, tudy se chodilo při pohřbech, svatbách, křtech.

Hospodský nápad

Pomineme-li klasickou plavbu soutěskami, je velmi zajímavou lokalitou mnohokráte již prezentovaný Dolský mlýn. Staletí zůstávaly soutěsky překážkou, do hloubi lesů se odvážili jen hajní a pytláci. Myšlenka projít kaňonem byla velmi intenzivní.

Jak už to bývá, nápady se rodí v hospodě, tenkrát se tam řešilo vše. V roce 1877 se pět mladíků U zeleného stromu v Hřensku vsadilo, že Kamenici splují. Nejdřív zkusmo hodili u Dolského mlýna do vody prázdné bečky a když neporušené vypluly v Hřensku, bylo jasno. Zhotovili 3 čtyřmetrové vory, na nich spluli do Labe. Dolský mlýn, pohádkové místo známé z Pyšné princezny, zdevastovaná stavba v nádherném místě filmaři i později využívaná, leží u ústí Jetřichovické Bělé s Kamenicí.

Mlýn tu působil do roku 1814, mnohokrát měnil majitele, posléze sloužil jako palírna lihu, pivovar, výletní hostinec. Postavili ho v roce 1515, mleli pro hospodáře z okolí. U mlýna byla pila, pohánělo ji jedno ze tří mlýnských kol. Mlýn patřil dlouhou dobu pod ves Bynovec, roku 1696 ho zakoupil Jan Kryštof Pohl, jeho rodu patřil do roku 1910. Od něj se plavilo dříví. Kolem pluli pstruzi a lososi.

Prozíravý Edmund

Po splutí soutěsek mladými odvážlivci usoudil majitel panství Edmund Clary Aldringen, že by skalní průrvy mohl zpřístupnit a otevřít veřejnosti. Z Itálie povolal odborníky a se 200 dělníky se pustil do práce. Nechal vystřílet tunely, postavit můstky, mezi soutěskami otevřel restauraci. První lodníci se na Kamenici v Tiché soutěsce objevili v roce 1890, o osm let později se otevřela i Divoká soutěska.

Jména Soutěsek se měnila jako na běžícím pásu. Dolní část se původně jmenovala Edmundova, po válce Durišova, když tu terén upravovali vojáci tak nesla název Československé armády, po roce 1968 Tichá, nyní opět Edmundova. Divná doba, ale Kamenice si z toho nic nedělá, plyne si po svém, čert vem jméno.

Reklama

Výběr článků

Načítám