Článek
Když se potok zakousne
Jezírka vytvořil ve skalní průrvě Zbirožský potok, pravobřežní přítok Berounky. Příchod je možný po i proti proudu. Po proudu se jde od parkoviště u bývalého Podmokelského mlýna, pěšinou přes svěží louku, na kraj lesa. Potok je dvakrát překlenut dřevěnými můstky, na břehu za druhým je plocha zastavěna desítkami kamenných mužíků. Pyramidek, které tu naskládali pocestní.
Od parkoviště je to k jezírkům asi kilometr a půl pěknou širokou lesní stezkou, těsně před jezírky vás čeká mírné stoupání, projdete průrvou, pak několik metrů ostřejšího sešupu po skalách a jste na místě. Jezírka nejsou velká, dělí je malý vodopád, u spodního jsou z klád postaveny lavice. V létě tu bývá dost lidí i psů, cesta je nenáročná, zážitek stojí za to.
Po dalším zhruba kilometru je hospoda. Každé z jezírek je velké asi 30 metrů, potok si cestu promlela po desítky tisíc let útoku na tvrdé skály. Pozvolné rozrušení prorazilo sopečnou horninu, při větší vodě se průchod zanesl kameny a tak vznikla jezírka.
Je tu nádherně čistá, ale studená voda. Prý tu žije i vydra, tu jsem viděl u Branova na Berounce, občas se mihne i ledňáček. V potoce snad žijí raci.
Slunce pronikající korunami stromu čaruje světla a stíny na hladině potoka, zeleň uvidíte ve všech odstínech. Je tu kouzelné ticho, i kolemjdoucí si baví se "staženým zvukem", kolem sebe slyšíte, jak se baví les. A že si má co povídat.
A hlavně je tu čisto, bez obvyklých papírů, plastů...
Pod jezírky pokračuje přes další můstek cesta na Skryje, jste na modré turistické značce mezi Skryjemi a Zbirohem.
Cesta se dá s trochou námahy absolvovat i s kolem. Kočárky sem neberte.
Lesy jsou plné hub, rostou i podle potoka.
Kraj Oty Pavla
Jsme v kraji spisovatele Oty Pavla, na Branov jeho rodina před válkou jezdila, má tu i malé muzeum. Tady potkával s tatínkem maminkou a brášky převozníka Proška, ryby, krásné srnce. Všechnu to krásu, která na Berounce byla. Tady vznikly Nezapomenutelné Kachyňovy filmy Smrt krásných srnců, Zlatí úhoři.
