Hlavní obsah

Tanzanský Národní park Tarangire: ráj pro milovníky slonů a drobného ptactva

• Aktualizováno
Novinky, Petr Hejna

Kdo míří do Tanzanie na safari, jen zřídka vynechá park, pojmenovaný po jím protékající řece, který stejně jako mokřady kolem ní je magnetem pro spoustu zvěře od i jinde se hojně vyskytujících antilop, žiraf, buvolů, hyen a prasat po slony v počtu více než hojném. Krajině dominují mohutné baobaby.

Foto: Petr Hejna

Slůně ze stáda v Tarangire

Článek

Tarangire nepatří mezi největší národní parky Tanzanie - v pořadí co se rozlohy týče se svými 2 600 kilometrů čtverečních řadí na šesté místo, jeho jedinečnost je dána především jistotou narazit zde na obrovská sloní stáda, stejně jako pozorovat mnohé z opeřenců, kterých zde úhrnem žije přes pět set.

A právě ona zmíněná neohromující velikost je ideální pro důkladné seznámení s prostředím parku, na rozdíl od nekonečných plání Serengeti, kde i vícedenní safari probíhají vpodstatě jen v centrální části parku (celkem Serengeti zaujímá plochu, činící přibližně polovinu Arménie nebo Albánie, zatímco Tarangire prakticky přesně dosahuje velikosti Lucemburska, v porovnání s kraji ČR by Serengeti zabral plochu krajů Jihočeského a Královéhradeckého, Tarangire polovinu kraje Olomouckého).

Řeka Tarangire je pochopitelně závislá na střídání období sucha a dešťů, takže v době jejího rozvodnění je jižní část nepřístupná - mnohé cesty zmizí pod hladinou, stejně jako brodivé přejezdy z jednoho břehu na druhý, mokřady a bažiny rovněž zvětší rozlohu.

Typickou dominantou přírodních scenérií parku jsou mohutné baobaby, typické stejně jako rozsochaté koruny akácií, a v některých částech parku také četná termitiště - povětšinou tmavě šedé barvy, v místech s červenou zeminou pak sytě rudá, podobně jak jsou k vidění v keňském Tsavo.

Tak, jako v Tsavo jsou červení i sloni, v Tarangire naopak mají charakteristickou temně šedou barvu, danou tím, že jejich bahenní koupele s postřikem těla probíhají v tůních s bahnem obvyklé hnědošedé barvy.

Krom koryta řeky a močálů členitost krajiny doplňují akáciové lesy a háje, rokle, travnaté pláně, solitérní baobaby (až 25 metrů v obvodu) i vrcholky na obzoru. Vzhledem k vlhčímu prostředí parku je zde zmiňován masivní výskyt mouchy tse-tse, pravdou je, že při návštěvě v únoru se jevil předem zakoupený účinný repelent jako zbytečný (doporučuje se sprej s minimálně 50 procenty účinné látky, v obchodech s outdoorovým vybavením je k dostání i s 90 procenty).

Termitiště slouží jako útočiště nejmenším šelmám Afriky, mangustám jižním, které lze část, zejména po ránu kolem jejich příbytku pozorovat. To bohužel neplatí o hojném, avšak jen za noci aktivním hrabáči kapském. Zato nádherně vybarvený pojídač hmyzu i termitů, pták vousáč červenožlutý, je k vidění po celý den.

Údajně zde můžeme zastihnout lvy, odpočívající na stromech, větší šance však je najít tuto šelmu spícího ve stínu keře v trávě. Hyeny se nebojí toulat se často za noci přímo kempem, takže není radno se příliš vzdalovat od stanu (pokud je zvolen tento způsob ubytování). Z ptáků zaujme např. zoborožec, jehož samice se zazdí v hnízdní dutině, nebo tzv. "love bird", papoušek našim chovatelům dobře známý coby agapornis Fišerův.

Zmíněná forma přenocování v kempu dává největší možnost být africké divočině co nejvíce nablízku.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám