Článek
Před patnácti lety jste založil firmu, která se specializuje na světové prodeje filmů, hlavně do Německa a Evropy. Jaký ohlas mají české filmy u německého publika?
Českým filmům se v Německu vede dobře, především ale v televizi a na DVD. Prodali jsme je, a prodáváme do všech významných televizi tam, ať je to ARD, nebo ZDF, NDR, SWR, MDR, ale také rakouská ORF nebo Schweizer Fernsehen.
Velkým úspěchem jsou pohádky, dětské filmy, ale třeba i dramata jako Je třeba zabít Sekala, který se v Německu jmenuje Der Bastard muss sterben. Díky těmto filmům jsem se také dostal jako host na různé mezinárodní filmové festivaly v Anglii, Francii, Itálii, Rusku, Maďarsku a samozřejmě v Německu. Jezdím i na filmové veletrhy, především na Berlinale a na MIPCOM do Cannes.
Jste autorem německého verze scénáře nové česko-dánské hudební pohádky Tři bratři, kterou natočil režisér Jan Svěrák...
Byla to krásná práce, kdy jsem podle vzoru české původní verze Zdeňka Svěráka napsal německou. Vznikla samozřejmě v úzké spolupráci s Honzou Svěrákem, se kterým se mi výborně spolupracovalo. Byl to záběr, pracovali jsme na německé verzi několik měsíců v kuse. Zbývá doufat, že až se Tři bratři dostanou letos do německých kin či do televize, aby to byl trhák. Svěrák senior a Svěrák junior jsou pro mě extratřída nejen české, ale i světové kinematografie. Zajímavé je, že, ač se pohybuji ve filmu řadu let, tak vlastně až teď jsme se mohli poznat blíže.
Někdy to chce tu správnou příležitost, ten správný projekt, a na něj je třeba počkat...
Máte pravdu. Podobně to bylo u mé spolupráci s hudebním skladatelem a klavíristou Petrem Maláskem. Známe se spoustu let, psali jsme pro Karla píseň Nur zu zweit, ale teprve až před rokem jsme opět mohli spolupracovat. Psal jsem německou verzi, libreto i texty, k jeho muzikálu Popelka na ledě. Byl to můj první muzikál, což je to velmi zajímavý žánr. Ale psát v dohledné době další muzikál, to si zatím nedovedu představit. Je to především časově velmi náročná disciplína.
V rámci vašeho působení jste se setkal s řadou hvězd, na kterou rád vzpomenete?
Třeba na setkání s Maximilianem Schellem... Tomuto fantastickému herci a nositeli Oscara za film Norimberský proces jsem v rámci festivalu ve Zlíně v roce 2006 předal Cenu za celoživotní přínos kinematografie. A dnes se dozvím, že právě umřel. To je hrozné. Byl to báječný herec i člověk, kamarád.
