Hlavní obsah

Středočeské skvosty: U kouřimského Lechova kamene prý byly upalovány čarodějnice

Novinky, Vratislav Konečný

Velká rulová skála na návrší proti starobylé Kouřimi je opředena mnoha legendami. Některé pověsti praví, že se tu slétaly čarodějnice. Pro své rejdy o filipojakubské noci si nemohly vybrat lepší lokalitu. Místo sice není tak známé jako proslulé jesenické Petrovy kameny, ale i tady měli být ve středověku lidé nařčení z čarodějnictví upalováni.

Foto: Vratislav Konečný

Lechův kámen u Kouřimi.

Článek

Skála tři metry vysoká s obvodem asi třicet metrů přitahovala pozornost již v dávných dobách - tehdy měla sloužit jako obětiště pohanským bohům. Jméno po bratrovi praotce Čecha Lechovi skále přiřkli až v 19. století, do té doby byl znám jen jako Velký kámen.

Starší než Praha?

Kouřim je prý nejstarší české město, bývalo sídlem kmene Zličanů,  kteří válčili se stále více expandujícími Přemyslovci. Hradiště Stará Kouřim se nalézalo na vyvýšenině, kde stojí kámen, archeologický průzkum ukázal jeho velkou rozlohu, nynější město vyrostlo později přes údolí. Město historicky nesmírně zajímavé, například obrácenými zvony ve zvonici nebo nádhernou výmalbou kaple svaté Kateřiny. Na náměstí je vyznačen astronomický střed Evropy, 15. poledník východní délky a 50. rovnoběžka severní šířky se tu protínají. 

Zličani Přemyslovce zlobili velice, jak píše jezuita Bohuslav Balbín v knize Krásy a bohatství české země... "Kouřim měla svá dávná knížata, kterých se někdy obávala i Praha."

Kníže Boleslav I. Kouřim vypálil, ale připojit se mu ji k majetkům nepodařilo, území ovládli Slavníkovci. Jen na pár desítek let, potom je Přemyslovci v roce 995 vyvraždili. Prý to byli jejich pokrevní příbuzní.

Kde je kouř, tam je Lech

Ale zpět ke kameni. Zatímco se praotec Čech usadil u Roudnice, Lech se trhnul a šel na východ.  Aby o sobě věděli, domluvili si kouřová znamení. Václav Hájek z Libočan se ve své Kronice české o Lechově misi a promluvě k Čechovi píše:

"Lech, mladší bratr Čechuov, oblíbil sobě místo jedno, od bratra i od všech odpuštění vzav a přátelsky se s nimi rozžehnav, tam se obrátil. Oni pak, ač neradi, jej sú propustili, snážně jeho prosíc, aby daleko od nich neodcházel proto, že by kdy ruka nepřátelská chtěla jim uškoditi, aby jim jako své rodině pomocníkem byl. A on k nim pověděl: Bratři milí i všichni přátelé, třetího dne, dříve než dennice vzejde, vstupte na Zdřip (na Říp přetvořeno později) a já toho času v lese oheń nesmírný učiním, a kdež uzříte blesk ohně a dýmu kouření, tu znajte mé osazení.  A tu hned toho času počal jest města stavěti a velkými valy kázal je osypati a od toho kouření dal jemu jméno Kouřim."

Další verze názvu je, že když tu sídlili ve 12. století Děpoltici, Přemysl Otakar I. místo oblehl, a na obránce nechal volati: Vykouřím tě, hrad ti zbořím. Obojí učinil. To zas tvrdí Dalimil, v nejstarší české rýmované kronice.

Další z pověstí praví, že kdo obskáče po jedné noze se zadrženým dechem na Štědrý den kámen, skála se otevře a dotyčný v ní najde poklad.

Z města vede kolem kamene naučná stezka, je dlouhá asi 2 kilometry, samostatnou kapitolou je kouřimský skanzen stojící na okraji města. Točilo se v něm několik pohádek, v samotné Kouřimi i seriál Bylo nás pět. 

Reklama

Výběr článků

Načítám