Článek
Spojení dvou uměleckých duší je pastvou nejen pro oči milovníků něžného surrealismu a skleněných objektů. Výstava byla zahájena již 2. října a těší se velkému zájmu. A jistě to nebylo jen proto, že se při její vernisáži připíjelo šampaňským na její úspěšnost.
Úvodního slova se ujal stálý kurátor galerie Radek Stehlík, který v krátkosti pohovořil o životních cestách obou umělců. A pak už se diskutovalo o hloubce děl a ryzosti uměleckého zážitku, který výstava skýtala.
Většinu hostů zaujalo pojmenování objektů Dalibora Šípka, která nesou jména přátel a blízkých. Obdobně to má i Pavlína Gardianová, která pro změnu dává svým obrazům názvy podle prožitků a snů. Jedna z návštěvnic pronesla potěšující větu směřující přímo k autorům: „Vy jste dva naprosto vysublimovaní jedinci, jedná se o dokonalou harmonii díla," čímž jim udělala nesmírnou radost, neboť dokonale podtrhla zamýšlenou vizi.
Co však takové výstavě předchází, v krátkosti převyprávěla Věra Kalousová, ředitelka Galerie Egermann: „Den před zahájením výstavy přijela holka v keckách s veškerou výbavou pro instalaci obrazů na panely, vzala do ruky metr, hřebíky, vrtačku a než jsem se stačila rozkoukat, obrazy byly pověšené včetně popisu. Ano, to je Pavlínka Gardianová, nechápu a jen se usmívám.“
Sklo a jméno Šípek jde dohromady. Dalibor Šípek je pokračovatelem tradice po svém otci, kterým nebyl nikdo jiný než Bořek Šípek. Syn jde v otcových šlépějích, ale ve svých botách, svým směrem a vizí toho, jaké vyjádření světu skrze sklo poskytne.
Mluvíme-li o výstavě Pavlíny Gardianové a Dalibora Šípka, mluvíme i o synchronizaci umění jak tematicky, tak i širokými škálami barev použitých v obrazech i skleněných objektech. Díla jako by k sobě patřila, výborně se doplňují a umělci tak dávají možnost navzájem vyniknout jeden druhému. Jejich tvorba je jasná a srozumitelná, promlouvá řečí, které je duševní krmí, pro syté i hladové po umění.
Se skutečným uznáním Věra Kalousová potvrdila, že za pětileté působení galerie tak jedinečnou, krásnou a výjimečnou výstavu ještě nehostili. Co víc si může umělec přát, hovoří-li se tak o jeho práci. Nutno však ještě podotknout, že svoji pozitivní roli hraje i netradičně řešený prostor galerie, který se nachází v historickém domě s klenbami v centru města.
