Článek
Kozí pach a pak i mečení jsou cítit a slyšet přes husté křovisko. Po projití rostlinnou branou se na velké pasece otevírá pohled na několik stavení, kde si hlína se slámou podávají mezi hrubě otesaným trámovím ruce. Sezóna téměř končí, průvodkyně Lucka Maříková je nadšena, že se ještě setkává se skupinkami zvídavých návštěvníků.
Od roku 1994 se snaží sdružení Villa Nova pod vedením Bohumíra Dragouna zmapovat život našich předků jejich metodami pokus - omyl. Postupně přicházejí na pracovní postupy, ne vždy se vše vydaří. Jedno ze stavení se začalo bortit. Hlína na podstřešním holubníku je příliš hmotná proti spodku stavby.
Jako za Přemyslovců
Najednou se ocitnete zpět v čase minimálně o sedm set let To zde vládli Přemyslovci. Vznikaly kolonizační osady, byly vytyčeny na místech, kde byl především pramen pitné vody a dalo se tu i hospodařit, protože společnost už spotřebovávala více, než byla předtím schopna vyrobit. U každého stavení stála chlebová pec, najdete zde i mlýnek na obilí, můžete si ho vyzkoušet. Chléb tvořil základ stravy, mletí obstarávaly ženy a děti.
Život ve skanzenu začíná ve staveních napůl zahloubených v zemi - polozemnicích, postupně se přicházelo k dalším formám bydlení. Původní primitivní ohniště bylo nahrazeno uzavřeným, s dýmníkem. Kouř se držel o 150-170 centimetrů výše, ale lidé v té době měřili méně než dnes, mimoto se obydlí většinou užívala jen noci a při tuhých zimách. Stavělo se z vepřovic, cihel z ušlapané hlíny, ručně uplácaných. Sušily se na slunci.
Stůl měl přednost před dětmi
Při letních akcích si můžete řadu činností vyzkoušet, předvádějí pečení chleba, tavení skla, výrobu jednoduché keramiky. Zatímco si prohlížíme areál, kozí doprovod je všude kolem, takhle to ve středověku bylo normální.
Stavení jsou postavena podle archeologických nálezů, k opracování se používají repliky pravěkých nástrojů. Kovárna vůbec nepřipomíná pozdější s kovadlinami a spoustou nářadí, jak je známe například z historických filmů. S vývojem společnosti se vyvíjely i příbytky, nejhlavnější vždy prý byl stůl.
„Při požáru se vždy vynášel první, i kdyby v obydlí mělo uhořet dítě,“ říká průvodkyně Lucie. Trochu příšerná představa, ale děti dostávaly jména až pokud se dožily jednoho roku. Úmrtnost byla vysoká.
Každá osada musela mít podle nařízení Karla IV. společnou bylinnou zahrádku. Že lidé žili v symbióze se zvířaty, ukazuje dvojdomek. V posledním domě hliněná pec s vyhloubenými otvory v plášti pro zastrkávání nádob už svědčí, že pokrok se nedal zastavit. To se kouř nevalil okny, ale šel dýmníkem do nebe, zahrádku měl každý svoji, i trochu drůbeže, a kozí drobotiny. Nemoci se braly jako zásah shůry, žilo se ve špíně, neznalosti.
V létě tu při akcích bývá natřískáno, ale šanci navštívit skanzen Villa Nova máte i nyní - a to do konce října. V případě dobrého počasí se lze objednat i na pozdější dobu. Rádi vás provedou.
