Článek
Ve větrné bouři
Největší šance na pozorování polární záře byla hned v prvních dnech expedice, znásobená ještě velkou sluneční erupcí. Na Špicberkách však zrovna zuřila třídenní sněhová bouře, kdy vítr v táboře výpravy dosahoval rychlosti až 120 km/h.
Protože v období kolem jarní rovnodennosti přibývá v polární oblasti každý den několik desítek minut denního světla, opravdová noc už nenastala, čímž období polárních září prakticky skončilo.
"Medvěd, medvěd!"
Ráno 19. března napadl tábor expedice lední medvěd. Jeden z členů týmu utrpěl lehčí zranění, bohužel při jeho záchraně byl poraněn i medvěd. „Střílej!” zazněl povel.
Asi o hodinu později bylo zraněné zvíře z rozhodnutí guvernéra Špicberků utraceno střelbou z vrtulníku.
Zakryté slunce
20. března zavládlo nad arktickým souostrovím poprvé skutečně nádherné počasí. Vzduch při teplotě -19°C byl dokonale průzračný. Intenzita slunečního záření pomaličku slábla.
Konečně se před Slunce převalil černý kotouč Měsíce. Modrá hladina fjordu potemněla a zasněžené skalní štíty na březích se ostře rýsovaly na dramaticky černém nebi. Vedle Slunce na chvíli zazářila planeta Venuše.
Během několika minut proběhl soumrak, noc i svítání. Zvedl se vítr a jakkoli se to zdálo nemožné, ještě se ochladilo. Chyběla už jen ta polární záře. Pak se svět opět rozsvítil, vítr ustal a oteplilo se. Zpátky na -19°C.
Ruská sféra
Útok ledního medvěda výrazně ovlivnil a změnil program expedice, do něhož se tak dostalo ruské hornické město Barentsburg. S radostí jsem konstatoval, že ve srovnání s předchozími návštěvami začíná vypadat víc jako město a méně jako pracovní lágr.
V roce 1912 provedl na Špicberkách ruský geolog V. A. Rusanov průzkum lokality pro těžbu černého uhlí. Výsledky dovezl zpět do Ruska později slavný profesor Samojlovič, zatímco Rusanov se s malou lodí a dvanáctičlennou posádkou vydal na výzkumnou plavbu na sever.
Rusanova, jeho loď ani posádku už nikdo neviděl. Zůstal po něm jen pozdější těžbou uhlí zdevastovaný záliv Colesbukta a na pobřeží dřevěný dům, ve kterém posádka A. Rusanova přežila zimu 1912.
Tato chata je jednou z mála, kde se na Špicberkách dá legálně přenocovat. V návštěvní knize jsem nalezl svůj vlastní, 13 let starý zápis: „...nedaleko Barentsburgu jsme viděli tři lední medvědy. Bez zájmu či agrese nás minuli asi ve vzdálenosti 50 m." Až teď jsem starý zápis mohl doplnit o informaci „Medvědi byli o den později z rozhodnutí guvernéra zastřeleni.“
Před třinácti lety jsem si vynutil audienci u guvernéra, aby mi nepochopitelné utracení tří zvířat vysvětlil. Podle oficiální verze medvědi demolovali chaty na pobřeží a vykrádali z nich jídlo. Často se vloupali i do obydlených domků, a i když nikdy nikoho nezranili ani nenapadli, podle úřadů bylo otázkou času, kdy dojde k útoku na člověka. Z preventivních důvodů proto bylo rozhodnuto o odstřelu. Nemohu říct, že bych se za uplynulé roky s uvedenými argumenty ztotožnil.
Kde by mě tehdy napadlo, že o třináct let později vydám povel ke střelbě na ledního medvěda já sám!
