Článek
Po profesionalizaci armády je její zbytek vnímán spíše jako přítěž, ale v hodnocení zahraničních partnerů stojíme vysoko. Práce v rekonstrukčních týmech, zdravotnických i speciálních jednotkách vyžaduje plné nasazení, ale také ocenění. Vojáci navazují na tradice a mají na co.
Na Ukrajině v minulém týdnu proběhlo takřka bez povšimnutí několik vzpomínkových akcí. Sjeli se tu zástupci Ministerstva obrany ČR, Československé obce legionářské, vojenští nadšenci, a hlavně několik ještě žijících pamětníků, aby si připomněli 8. březen 1943. Vojáků, kteří se výročí dožili, je 17.
Tehdy šlo o první bojové vystoupení 1. československého samostatného polního praporu, který byl zformován v roce 1942 a na frontu dorazil z uralského Buzuluku. Z asi 350 vojáků stovka padla, proti těžké technice neměli moc šancí, o nasazení se diskutuje mezi vojenskými odborníky dodnes.
Při vzpomínkové akci proběhl noční pochod příznivců vojenské historie – Charkov-Sokolovo a v sobotu 9. března malá rekonstrukce bitvy. Kromě toho několik oficiálních ceremoniálů.
Vystoupení našich vojáků na východní a západní frontě přineslo jejich zahraničním partnerům zasloužený respekt. O to zrůdnější byl jejich poválečný osud.