Hlavní obsah

Snažím se teď sama vyrovnávat. Snažím se dořešit své resty, říká herečka Ivana Nováčková

Novinky, Robert Rohál

Jednou z nejoblíbenějších hereček Městského divadla v Mladé Boleslavi je bezesporu Ivana Nováčková. Za dvacet let angažmá na této scéně prošla rolemi, na které nezapomíná ona stejně jako její publikum. Přesto i ona prožívá kvůli situaci vzniklé kolem pandemie koronaviru zvláštní období.

Foto: archiv Městské divadlo Mladá Boleslav

Herečka Ivana Nováčková na scéně Městského divadla v Mladé Boleslavi.

Článek

Jak trávíte čas bez divadla a vaší milované práce? Chybí vám publikum?

Musím se svěřit, že čas bez divadla a mého publika je smutný. Kontakt s lidmi v tom a tom příběhu a vzájemné sdílení osudů, v křehkosti těch proplétajících se nitek souznění mezi hledištěm a jevištěm, je nevyměnitelný zážitek! Je to živý proces momentální chvíle obou stran. A když se toto "propletení" zdaří v to nádherné splynutí, nad kterým se v duchu usmíváte, který vás hladí, je to prostě krása nebeská. Divadlo je pro mne i jakousi terapií.

Před dvěma lety mi odešla milovaná maminka a pořád po ní bolím. Byla má jistota. Vědomí, že žije, uzavíralo mé vajíčko bezpečí. Nějak jsem si nikdy neuvědomovala a nepřipouštěla fakt, že je smrtelná. Snažím se teď sama vyrovnávat. Snažím se dořešit své resty. Bohužel, přišla další smutná událost, smrt kolegyně, kterou jsem měla moc ráda.

Na které inscenace a na které role, které vás potkaly v Městském divadle v Mladé Boleslavi, ráda vzpomínáte?

Hodně jsem pracovala s panem režisérem Janem Novákem. Spolupracovali jsme už v mém bývalém angažmá v Hradci Králové a byla to s Jenem vždycky moc krásná práce. Vzpomínám na Marii Stuartovnu. V mladoboleslavském divadle jsme se znovu pracovně setkali třeba v Tetované růži od Tennesseho Williamse, kde jsem hrála Serafinu, nebo v Tramvaji do stanice Touha Blanche Dubois, Arkadinovou v Čechovově Rackovi, v Ostrovského Lese Raisu Gurmyžskou. Chedva z Mikve od Hadar Galron, v režii Petra Mikesky byla moc zajímavá role.

Nemohu opomenout Toničku v monodramatu Poprvé vdaná, pod vedením režisérky Heleny Glancové. Zkoušení, učení se textu bylo mnohdy trpké. Ale s vitální a úžasnou režisérkou jsme se, řekla bych, celým tím procesem zrodu Toničky, prosmály. Obrovský dar, tohle zažít! Jsem vděčná a děkuji.

Až se situace kolem koronaviru stabilizuje, na které inscenace se budete těšit?

Tak nečekaně se díky koronaviru uřízl běžný život i běh divadla a všichni zůstáváme v nejistotě, v obavách v izolaci a snažíme se neztratit víru, že vše dobře dopadne. Vrátila se mi téměř po roce moje dcerunka Johanka z Islandu a zdravá, a tahle skutečnost, radost, mě nabila optimismem a věřím, že absenci po divadle už brzy ukojím a těším se moc na všechny své role.

Existuje téma, hra nebo přímo postava, kterou byste si ráda zahrála?

Ráda bych si zahrála všechny role, které jsem ještě nehrála. (smích)

Reklama

Výběr článků

Načítám