Článek
Velká divočina
V okolí se dost dlouho po lesích střílelo, nakonec komunisté zasáhli, excesy začaly většině vadit, přes dvacet rodin se muselo poroučet jinam. Možná tehdy padl název Mexiko, někdo to měl spojené s divočinou a již to městu zůstalo. Slavoničtí si na to zvykli a jsou na to dokonce hrdí.
Město na čáře
Proč neznámé město? Dlouho bylo v kontrolovaném hraničním pásmu, vsi u čáry se většinou zlikvidovaly, příkladem je Maříž.
Teprve po oddrátování hranic se sem začali postupně vracet i turisté, v 90. letech Slavonice a okolí objevili umělci, Pražáci z Divadla Sklep, i emigranti. Dnešní perla renesance se vyloupla i jejich zásluhou. I když bylo město v roce 1961 vyhlášeno městskou památkovou rezervací, mnoho návštěvníků to sem nepřivedlo.
Renesanční skvost
Z téměř šedesátimetrové věže, tisknoucí se ke kostelu Nanebevzetí Panny Marie, přehlédnete nejen město, kterému se pro nádheru renesančních domů říká Malá Telč, ale i široké okolí. Město bylo po převážnou dobu známo pod jménem Czelwings (1290), později Zlabings.
České jméno Slavonice bylo odvozeno od jména Slavoň, tedy ves lidí Slavoňových. Trhovou ves založil Přemysl Otakar, který do nehostinné oblasti pozval německé kolonisty se zvláštními výsadami.
Na věž vede 172 schodů, výstup trochu zadýchá. Ale výhled stojí za to. Věž byla zbudována za největšího rozmachu města, které bylo jednou ze zastávek na trase Praha - Brno - Vídeň - Pasov.
Ve středověku ho vlastnili páni z Hradce, tehdy nabylo své bohatství. To měšťané předváděli výmalbou průčelí, od sgrafit po své portréty a různé výjevy včetně biblických. Jenže dlouho se o nich nevědělo, vylouply se až po válce, když se začaly opravovat fasády zašlých domů. Nejdříve sgrafita, ale to není až tak nic neobvyklého, pak se objevily nádherné malby. Když měšťané zchudli, nebylo na obnovy fasád peněz, tak se jen nahodily omítkou, která je zakonzervovala.
Rozsáhlé podzemí
A to je viditelná část Slavonic, domy mají rozsáhlé sklepení, část je zpřístupněna. Lochy se využívaly ke skladování hospodářských produktů, posléze byly spojeny chodbami, které odváděly průsakovou vodu, později zazděné.
Třicetiletá válka přinesla zmar, poté přišel v letech 1680 - 1681 mor. Město upadlo na významu po přenesení poštovní cesty z Vídně přes Znojmo a Jihlavu.
Nechtěli republiku
Když se po rozpadu Rakousko-Uherska ustavila Československá republika, odmítli obyvatelé Slavonic začlenění do republiky a přihlásili se k připojení k provincii Deutsch Südmähren se sídlem ve Znojmě. Musela zasáhnout armáda a obyvatelstvo umravnit.
Město s okolím zůstalo převážně německé, za této situace se v jeho intravilánu začalo budovat prvorepublikové opevnění, namířené proti případnému útoku z Rakouska. Další připojení k Německu proběhlo v říjnu 1938.
Po válce se na dlouhou dobu octly Slavonice v hraničním pásmu, mnoho se o nich nevědělo. Železná opona byla na dosah.
