Hlavní obsah
Soubor Rhapsody je vystaven ve Vlastivědném muzeu v Šumperku. Foto: Vladimíra Krejčí

Sklář František Kašík připomene doby slávy, ale také smutný konec rapotínské hutě

Broušené, leptané, křišťálové, barvené i malované sklo, karafy, poháry, konvičky, talíře a především lustry. To vše se vyrábělo během 180 let existence sklárny v Rapotíně. Na doby její největší slávy i trpkého konce zavzpomíná sklář František Kašík ve Vlastivědném muzeu v Šumperku.

Soubor Rhapsody je vystaven ve Vlastivědném muzeu v Šumperku. Foto: Vladimíra Krejčí
Sklář František Kašík připomene doby slávy, ale také smutný konec rapotínské hutě

S Františkem Kašíkem se zájemci setkají v úterý 20. května v 17 hodin v přednáškovém sále šumperského muzea. Přednáška Rapotínská sklárna od roku 1829 až po smutný konec v roce 2009 doprovodí úspěšnou výstavu Sklo, příběh pátý z cyklu Člověk tvůrce.

„František Kašík pohovoří o počátcích výroby pozdějšího významného podniku i o jeho převzetí vídeňskými Schreibery, kteří se zaměřili na osvětlovací sklo a povznesli huť mezi uznávané světové producenty. Osudy sklárny po druhé světové válce už bude moci vylíčit z pamětí starších kolegů i z vlastní zkušenosti,“ uvedl historik Zdeněk Doubravský, spoluautor výstavy o historii severomoravského sklářství.

Pokračovatel řemeslné tradice předků

Sklář-pamětník přiblíží technologii výroby v pánvových pecích, tavicích vanách, na automatických linkách, karuselových listech a dalších zařízeních. Posluchače možná překvapí, že významnou komoditou rapotínské sklárny se staly Petriho misky, které se dodnes používají v laboratořích ke kultivaci mikrobiálních, houbových nebo rostlinných tkání.

„František Kašík vstoupil do učení na skláře už v roce 1960. Pochází ze sklářské rodiny. V huti pracovali oba jeho rodiče, babička i dědeček, jenž přišel jako sklářský mistr do Rapotína v roce 1888 na pozvání tehdejšího majitele hutě Josefa Schreibera. František zůstal věrný rodinné tradici. Řemeslo vykonával s láskou a při práci si doplňoval vzdělání. Povýšil na mistra, později na vedoucího provozu, vypracoval se až na výrobě-technického ředitele. Ani jeho šikovné ruce a bystrá mysl však nedokázala odvrátit konec sklárny,“ přiblížila Miluše Berková, tisková mluvčí muzea.

Levné konkurenci z Číny nešlo čelit

V roce 2000 se sklárna poprvé ocitla v konkurzu. O tři roky později podnik koupila česko-italská společnost. Snaha jejího vedení o zavádění energeticky méně náročných technologií však nepřinesla žádaný efekt. Noví majitelé navíc neuváženě investovali, náklady navýšilo také zdražení energií.

„Dopady krize a konkurence čínského i polského zboží vedly k zadlužování firmy a k vyhlášení konkurzu. V únoru 2009 byl provoz sklárny po 180 letech jejího trvání ukončen,“ vzpomíná František Kašík jen nerad.

Člověk tvůrce

Přednáška skláře-pamětníka doplní výstavu věnovanou historii severomoravského sklářství, která je v šumperském muzeu k vidění až do 1. června. S její přípravou vypomohli skláři František Kašík a Jan Kmec.

„Výstava představuje křehkou krásu skla a umožňuje nahlédnout do tajů výroby, která byla pro náš region typická a proslavila Šumperk daleko za hranicemi okresu. Někdejší slávu rapotínských skláren připomínají stropní svítidla i lisované sklo včetně exportně úspěšných Petriho misek,“ zve Berková do Výstavní síně.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků