Článek
Turnaj byl otevřený i široké veřejnosti, přesto se do areálu skautské klubovny sjeli převážně skauti, kteří nakonec vytvořili celkem devět šestičlenných týmů. Drobnou pikantérií se však stala účast dvou týmů ze sousedního Německa, když do Habartova zavítali skauti z nepříliš vzdáleného Marktrewitz. Týmy byly rozděleny do dvou kategorií a to starší a mladší, v níž se v zápasech hraných nejprve na 2x5 minut a posléze 1x8 minut utkala družstva systémem každý s každým.
Krátce po desáté hodině dopolední bylo sportovní setkání zahájeno. Této procedury se ujal náčelník habartovského střediska Lukáš Kecal Cupal, který všechny jaksepatří přivítal. Úvodní proslov doplnil ještě také Radek Pitra, který vysvětlil základní pravidla hry a upozornil na jistá bezpečnostní opatření. Pak již nic nebránilo tomu, aby se turnaj naplno rozjel.
Ve starší kategorii se o post nejvyšší utkalo celkem pět týmů, v té mladší kategorii to pak byly týmy čtyři. Startovné bylo určeno na symbolickou stokorunu na osobu, za kterou se přítomným dostalo nejen několik hodin sportovního vyžití, ale i naplnění pitného režimu, oběd v podobě grilovaného kuřete a v neposlední řadě i ceny za vítězství.
Hned od prvních okamžiků bylo jasné, že byť pohyb hráčů je značně omezen tím, že jsou fixováni k tyči, zase taková selanka to nebude. Po prvním zápase opouštěli hráči hřiště označeni blátivými zásahy, ale také navíc i notně oroseni potem. Počasí totiž skautům opravdu přálo a s přibývajícími hodinami narůstala i teplota a intenzita slunečního záření.
Vyhrály Rebelky
Po absolvování několika zápasů byla na hráčích únava čím dál patrnější. Dávali do zápasů totiž vše - rychlé pohyby do stran, opakované kopy nohou, bloky soupeřů, přihrávky a tvrdé střely. Sem tam jim vše komplikoval i míč, který jakoby v některých okamžicích svým chováním doslova popíral fyzikální zákony. Občas balon způsobil i citlivější újmu, když mu přistál v obličeji či zamířil někomu do citlivých míst, v těch případech se absence možnosti použití znehybněných rukou stala obzvláště deprimující a i bolestivá.
Bez drobných oděrek a modřin či namožených svalů se neobešel asi nikdo, ale přesto si neobvyklou hru užívali všichni naplno a s úsměvem, i když bylo zřejmé, že těla i oblečení budou muset projít důkladnou dekontaminací a odbahněním, neboť v pozdějších zápasech se stále více ukazovalo, že předchozí dny vydatně pršelo, a jednotlivé dráhy byly stále více blátivé a i míč změnil odstín do hněda. Nikomu to ale příliš nevadilo.
Krátce po patnácté hodině se mohlo přistoupit k vyhlášení. Drobné ceny si odnesl každý, ti nejlepší se však navíc mohli těšit z perníkových medailí a také báječných dortů. A kdože se stal tím nejlepším týmem? V mladší kategorii to byly místní Rebelky, které z toho měly opravdu nefalšovanou radost. Mezi dospěláky se pak nejvíce dařilo týmu z Chodova. Myslím, že to však není nejdůležitější. Podstatné totiž je, že akce se všem líbila a povedla se, což je dobrý předpoklad pro to, aby se někdy v budoucnu zopakovala.
