Článek
I když ústečtí vodáci od října marně vyhlíželi sebemenší obláček na obloze přinášející vodu, datum v kalendáři neúprosně uvádějící 11. listopad se stalo poslední možností ukončit letní sezonu na vodě.
Třicet ústeckých vodáků včetně vodáckého potěru a šesti skalních milovníků Tiché Orlice z Ostravy, Orlové a Bojanovic se rozhodlo provést slavnostní ceremoniál zamykání Orlice (ZTO), třeba i suchou variantou. I krásný podzimní den s odcházejícím babím létem se na této verzi úspěšně podílel.
Tentokrát tradiční poslední splutí bylo nahrazeno shromážděním na břehu Tiché Orlice v tábořišti v Cakli, kdy po ohlášení "komandéra" Jána Bajuse (Čestná jednotka připravena!), byl otočením velkého speciálního dřevěného klíče admirálem Jardou Martincem splněn poslední nezbytný akt sezony, a Orlice prohlášena za uzamknutou.
S tím se však nesmířili nejstarší „oustečtí” vodáci, v průměru 68 let, Piny, Rajnuš a Šprtec, a vyzbrojeni gumovými holínkami navzdory všem překážkám se rozhodli poslední plavbu uskutečnit. Osmikilometrovou trasu z Nebíčka u Hnátnice do tábořiště v Cakli zvládli za dvě hodiny, i když část řeky zdolávali pochodovým krokem.
I přesto, že tentokrát účastníky nevítal dým ohýnku a vůně opékaných vuřtů, lukulské hody nechyběly. Uvnitř loděnice panovala skvělá nálada i bohaté pohoštění, navíc doprovázené zajímavým programem. Starostlivému plavčíkovi Jánu Bajusovi bylo předáno čestné uznání za organizování OTO a ZTO i dalších akcí na vodě s novým speciálním označením klubu pro člena, kterého ostatní stále komandují a nutí tak k neustálé činnosti (či opak by byl pravdou?) jmenováním do hodnosti KOMANDÉR.
Další velkou oslavu navodil dort s jednou svící, kdy kamarádka Iveta z Orlové slavila prvních 50 let. Oslavu si vysloužila i nalezená zcizená kánoe, kterou si neoprávněný majitel ukryl na břehu v roští nedaleko Sporthotelu a listopad odkryl tuto skrýš. A tak zcizená, nyní opět zcizená kánoe má svého původního oprávněného majitele a snad i dočasný za toto nelegální zapůjčení bude dostatečně odměněn.
Společný večer tak nezadržitelně plynul až do ranního kuropění ve vzpomínkách, vyprávění povedených historek, za doprovodu kytar s melodiemi od folku přes trampskou muziku až po současný moderní pop.
Ani na Tichou Orlici se nezapomnělo. Jako ukolébavka znělo: Měsíc, hvězdy na nebi jasně plály - proud jen šeptal - šťastný byl ve své touze...
A tak s posledním AHOJ - NA SHLEDANOU končilo krásné podzimní loučení.
