Článek
Vašim velkým koníčkem je sběratelství. Kdy vám učarovaly kapesní kalendáříky?
Já sbírám nejen kalendáříky, ale příležitostně i cukříky a designově zajímavé flakonky od parfémů. Moje sběratelské začátky pochází ze střední školy, kdy jsem sbírala poštovní známky a etikety na zápalkové krabičky. První kapesní kalendářík jsem našla doma na půdě, byl měňavý - holografický. Když jsem získala další, vložila je do krabičky a ta se postupně naplňovala, ale ještě se tomu samozřejmě nedalo říkat sbírka.
Uplynula spousta času a náhodně při jedné návštěvě se mi kamarádka Miluška Friesseová pochlubila svoji sbírkou kartičkových kapesních kalendáříků. Moc se mně líbila a zaujala natolik, že jsem si vzpomněla na svoji krabičku, a to by mohl být základ pro začínající sbírku. Intenzivně se sběratelství věnuji od roku 2012. Po vzoru kamarádky jsem se také přihlásila do Klubu sběratelů kuriozit v Praze, kam každoročně jezdíme na sběratelskou burzu, kde především měníme a získáváme nové přírůstky do sbírky, a také si koupím nové, aktuální série.
Můžete nám popsat vaši sbírku?
Doma mám sbírku, která čítá přibližně osm tisíc kapesních kalendáříků, ale třeba paní Alena Zimmermannová (80) ze Šťáhlav u Plzně má přes osmdesát tisíc kalendáříků a sbírá je přes dvacet let!
Jakým způsobem ty kalendáříky získáváte?
Většinou nové přírůstky získávám tak, že obcházím tiskárny např. DRAGON PRESS, která kalendáříky tiskne. Manžel má známého v Plzni, který byl také v tiskárně. Dále chodím do TYPOSu, obcházím Tabáky, knihkupectví, papírnictví, kde si myslím, že by kalendáříky mohly mít. A jednou za rok jezdím do Prahy na sběratelskou burzu a odtud si vždy přivezu hodně nových věcí. Nejlepší na tom je to „hrabání". Po chvíli se do toho tak ponořím, že úplně přestanu sledovat čas. Nakonec zapomenu i na to, že na mě už třeba dvě hodiny čeká manžel. Zkrátka hořím sběratelskou vášní! Nejvíce mě těší kalendáříky, které získám od příbuzných, přátel a známých, ale i od lidí, kteří vědí, že je sbírám a vhodí je do schránky na dopisy.
Čím je pro vás sběratelství?
Pro mne je to velký kůň a vášeň! Manžel mne pravidelně vozí na burzy a také se mnou připravoval tuto výstavu. Občas mi nějaký kalendářík přivezou z cest moje děti. I příbuzenstvo od sestry, bráchy, všichni ví, že to sbírám, tak mne v tom podporují. Vždy se nejvíc těším na podzim; už od listopadu chodím po podnicích a firmách, které to vydávají, a potom až do března se v tom prohrabuju a třídím. Sbírání kapesních kalendáříků je pro mne obrovský relax!
Jak jste přišla k této výstavě?
Ta výstava byl vlastně dárek k mým loňským 60. narozeninám, který jsem dostala od mé kamarádky Milušky. Dostala jsem nabídku, že se bude dělat výstava kapesních kalendáříků a jestli s ní do toho půjdu. Řekla jsem: Určitě ano! Možnost vystavovat a seznámit veřejnost s částí mé sbírky je pro mne čest a zadostiučiněním v mé sběratelské vášni, která příjemným způsobem naplňuje část mého volného času a umožňuje poznávat nový okruh lidí, majících stejný zájem.
