Článek
Větrné ticho
Krákání havranů vytvářelo náladu jako z románu Edgara A. Poea. Po několika nepříjemných pádech se půda pod nohama umoudřila a mezi holými stromy se šedila mohutná zřícenina.
Cesta se pod hradem stáčí vlevo, vchod či vjezd do hradu pana Václava z Vartenberka prochází pod dlouhou zdí. U vjezdu je jedno z výhledových míst, z ruiny pak je nádherný kruhový rozhled, který i v marastovém čase neztrácí na úchvatnosti.
Od hřebenů Krušných hor se valila bílá stěna, vítr zesílil a hnal havrany kamsi nad rozsáhlé pastviny. Jen poryvy větrů přerušovaly téměř dokonalé ticho. A samozřejmě ti černopernatci.
Zprvu vartenberský majetek
Hrad se poprvé připomíná jako majetek Václava z Vartenberka v roce 1401. Kamennou pevnost poskytl saskému vojsku, to vyhnali královští v roce 1417.
Po dobytí Blanska střídal hrad často majitele. Vartenberkům se vrátil po bitvě u Ústí roku 1426, poté tu pobývali páni z Blankenštejna, Zikmund a Jan.
Patřil i saským protestantům
Když se na nádvoří rozhlédnete, není tu moc místa, prostor skýtal útočiště menší posádce. Ovšem není známo, jak rozsáhlé bylo podhradí. Blankenštejnové podnikali výpady na okolní panství, to bylo naprosto běžné. Proti hradu vytáhla spojená sasko-lužická vojska a Blansko dva měsíce bezúspěšně dobývala.
Když zemřel Jan Blankenštejn, majetkové spory opět přivedly na Blansko další vlastníky. Po roce 1572 se tu objevuje saský protestantský rod pánů z Bunau, z jejich rodu se tu vystřídalo do roku 1628 osm majitelů. Rod vlastnil i Benešov nad Ploučnicí nebo Libouchec, do země přinesli tzv. saskou gotiku. Jeden čas tu bylo i vězení, o ně se staral hostinský z podhradní hospody. Když se situace v království po roce 1620 změnila, po čase se vystěhovali i Bunauští.
To bylo v roce 1628, další majitelé o hrad nejevili zájem. Pomalu se z něj stala ruina, která je turisticky přitažlivým cílem. Její záchranu si dali za cíl Ryjičtí, obci hrad patří.
Blansko patří obci Ryjice
Obnovují zdivo, zpevňují hradby. Jádro hradu je oválné, s rozměry 80 krát 50 metrů. Zřejmě mělo Blansko i dřevěné předhradí, které chránilo hrad. Uvnitř se zachovala část valených sklepů, obnovený pozůstatek cisternové věže, na vyvýšeném místě čtvercová bašta.
Z té je nádherný výhled po kraji, včetně komínů elektráren na obzoru. Ale je vidět i zámeček Větruše, za kopcem se skrývá další hrad chránící Ústí, jedna z nejromantičtějších zřícenin Střekov.
Do muzea
V muzeu v Ústí končí 8. března výstava 700krát Střekov, kde autoři shromáždili na 700 obrazů, pohlednic, kreseb, i dalších předmětů vztahujících se k jedné z nejromantičtějších rozvalin u nás. O Střekov vedli dlouhé spory jak místní Němci, kteří tu byli v naprosté převaze, tak i čeští vlastenci.
Blansko je asi nejhezčí zjara, když se zelenají stromy, kvetou tu i třešně a bzučí včely. Ty mají farmu v obci Mírkov, odkud se dá na Blansko pohodlně vystoupat též.
