Hlavní obsah

Romana Štrynclová prezentuje Světlušku jako symbol naděje a záchrany

Novinky, Simona Polcarová

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Aktualizováno

Příběhy opuštěných koček, ztvárněné na plátně, mají další pokračování. Třináctým útulkem, na jehož provoz přispěje výtěžek dražby aukčního obrazu Romany Štrynclové, se stává Světluška Svitavy. Vernisáž i vyhlášení aukce se uskuteční v sobotu 10. března ve svitavské Kavárně V parku.

Foto: Petr Ivančic

Eliška z depozita Světluška na obraze Romany Štrynclové s básní od Aleny Vávrové.

Článek

Kmotrou obrazu kočky Elišky se stane svitavská rodačka, herečka, zpěvačka, úspěšná dabérka a šansoniérka Jana Musilová, která na vernisáži také zazpívá. 

„Světluška patří mezi první kočičí útulky, které jsem oslovila už v roce 2014. S majitelkou Janou Zerzánovou jsme průběžně komunikovaly, ale k realizaci jsme se dostaly až letos,“ uvádí Romana.

Jana Zerzánová se rozhodla v souvislosti s draženým obrazem přiblížit osud kočičky Elišky. Ta ležela na chodníku u domu a nemohla se ani postavit na nohy. Strávila i vlastní svaly. Sváděla svůj boj o život před zrakem kolemjdoucích.

„Poslední síly jí stačily jen k tomu, aby ukázala svoje zuby a zastrašila útočící psy i lidi. Byla odhodlaná mne pokousat a já jsem věřila, že ji přesvědčím. Vzala jsem přepravku a Eliška pochopila. Plazila se k přepravce a s pomocí předních nohou se do ní doškrábala. Vážila tehdy 1,7 kilogramu,“ vzpomíná Zerzánová.

Elišku v útulku začali zavodňovat a zahřívat, protože už sama ani neudržela vlastní tělesnou teplotu, a současně léčit. Moc šancí jí nedávali. Kočička se ale ukázala jako bojovník. „Když to zkrátím, z kukly se vyklubal krásný motýl. A to byla kočka Eliška,“ popisuje Zezránová.

Poté, co si musela prožít, jí zůstal „plavací zadeček“. Nikdy už však nenašla důvěru k lidem a z cizích měla stále panický strach. Proto také do konce svého života zůstala doma přímo v útulku.

„Opět mne zaujala lidská nevšímavost. Spousta lidí prošla kolem a nikdo Elišce nepomohl. Přesto jsem se snažila zpracovat obraz pozitivně. Eliška sice sedí v kaluži, ale místo deště ji obklopují světlušky – symbol útulku – a vlastně i naděje a záchrany,“ naznačuje Romana.

To byl také důvod, proč Romana začala světlušky podrobně studovat, aby se vymanila z všeobecné představy broučka s lucernou. Nakonec kromě obrazu Elišky vznikla i FELIDAE Světluška a v hlavě má výtvarnice ještě jeden obraz s motivem světlušky, který by ráda namalovala.

V depozitu Světluška Svitavy se nacházejí kočky většinou staré nebo handicapované fyzicky či psychicky a vyžadují zvýšenou individuální péči. Některé Světluška zachránila těsně před podáním smrtící injekce, protože je bylo potřeba léčit nebo operovat.

„Žijí u nás kočičky slepé, hluché, s nevyléčitelnými nemocemi, doživotně na lécích a měli jsme i kočičku ochrnutou. Tímto zaměřením se trochu od ostatních depozit lišíme. Většina koček u nás svůj život dožívá,“ vysvětluje Zerzánová. Není divu, že péče o taková zvířata je finančně náročná.

Dražba obrazu ve prospěch Světlušky potrvá až do 20. dubna. Stejně jako u ostatních olejomaleb z kolekce Souhvězdí Bohumila Hrabala náleží i k obrazu Elišky báseň z pera Aleny Vávrové. Vedle Souhvězdí B. Hrabala, doprovázeného básněmi, budou na výstavě k vidění i obrazy z Romanina souboru ZeMěKočky.  

Třináctý aukční obraz se bude dražit stejně jako předchozí přímo na stránkách depozita a na facebooku. Celkový výtěžek z dvanácti realizovaných aukcí dosud činí 116 072 Kč.  

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám