Článek
Jak jste se vlastně dostal k umělecké tvorbě?
Loutkaření a betlemaření jsem začal dělat právě proto, že jsem si stýskal v duši, že je málo lidí, kteří vůbec vědí o základech křesťanství. Tamhle na zdi máme Ježíše na kříži. Málokteré dítě, ale i dospělý člověk ví, že Ježíš na kříži je ten malý Ježíšek, díky jehož narození dnes slavíme ty krásné vánoční svátky. Už více než dvanáct let jsem členem Sdružení betlémáři Plzeňska a každým rokem se aktivně účastním společných výstav, kde vystavuji své vyřezané loutky a betlémy. Ale postupem času cítím, že už mi ubývají síly. Dnes nejsem schopen vyřezat v domácích podmínkách ani Pannu Marii.
Tak jsem se rozhodl, že naplním své celoživotní přání dělat to, co mi nebylo v mládí dopřáno, a to je malířina. Tehdy nebylo pro koho malovat, nebylo kde vystavovat, protože nebyl titul, povolení. Prostě dřívější režim nám, Rembrandtům, nebyl nakloněn... A z toho vlastně vznikla myšlenka dát dohromady dílo, které by bylo vhodné vystavit a které by nějakým způsobem oslovilo lidi a přineslo krásu, ale i zhmotnilo moji životní filozofii.
Za poslední dva roky vzniklo neuvěřitelné množství vašich obrazů. Co bylo důvodem?
Hlavním důvodem, proč jsem začal malovat v takovém rozsahu a s takovým elánem je to, že jsem před dvěma lety objevil existenci Sdružení výtvarníků České republiky, nezávislou organizaci, která sdružuje výtvarníky všech oborů a výtvarných směrů. Vstupem do tohoto sdružení jsem dostal příležitost vrátit se k původní myšlence tvořit, malovat, dělat věci, které mám rád, a doslova jsem se do toho vrhnul po hlavě. Pár obrázků jsem dal na facebook. Ukázka mého díla byla přijata bez výhrad, a tak jsem začal tvořit. A myslím si, že jsem se trošku „zbláznil", protože za dva a půl roku jsem namaloval 66 obrazů.
Co návštěvníci na vaší výstavě uvidí?
Na výstavě bude na čtyřicet obrazů - olejových maleb a akvarelů. Vystaveny budou obrazy s náboženskou tématikou i pohádkovými tématy. Tento rok zpracovávám především staré skicy, které jsou předlohou pro mé olejomaby, jsou to takové pohádkové motivy, trošku do impresionismu. Ve svých obrazech se často vracím i ke svému dětství a mládí, které jsem prožil v Praze na Vyšehradě.
Čím se necháváte inspirovat?
Nechávám se inspirovat ženami, přírodou, životem. Jediný autor, který je vlastně mým celoživotním vzorem, je Max Švabinský, a co se týká technik třeba akvarelů, tak mne do dnešního dne inspiruje Julius Mařák.
Co zažíváte při samotné tvorbě?
Zažívám nesmírné štěstí. Tak krásné pocity, které při malování zažívám, jsem, mimo milování, za celý život nezažil... Jestli je euforie takhle krásná, tak je to euforie! Vlastní malba mne inspiruje, napovídá mi, že tady máš prázdný prostor, tohle máš hloupě rozvržené, prostě všechny ty kýžené atributy obrazu jakoby přicházejí odněkud z nadsvětí, které nemůžete ovlivnit.
Měl někdo z vaší rodiny umělecké geny, které jste mohl podědit?
Můj táta uměl! Tatínek byl vyhlášený pražský cukrář a toto řemeslo bylo také velkým uměním.
