Hlavní obsah

Putim láká na sochu Švejka, najdete zde i kostnici a hrob sedláka Cimbury

Novinky, Petr Hejna

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Zejména nyní v létě proudí po starém putimském mostě mnohdy kolony cyklistů, zastavující se u necelé čtyři roky u něj stojící sochy vojáka Švejka. Hašek do Putim umístil četnickou stanici, proslulou výslechem ve filmové verzi s Rudolfem Hrušínským. Žil a pochován zde je románový hrdina Jan Cimbura.

Foto: Petr Hejna
Článek

Známý historik August Sedláček (1843 - 1926) pokládá ve svých bádáních Putim za místo starší než pozdější královské město Písek, prvním písemné záznamy zmiňují Putim na listině z roku 1205, v letech 1996 - 1998 probíhaly na tamní faře archeologické průzkumy, které ukazují na mnohem starší osídlení (Písek byl poprvé zmíněn roku 1243 v datační formuli listiny krále Václava I.).

Nicméně největší proslulost městečku přinesla postava dobrého vojáka Švejka, a to zejména díky filmovému zpracování, kde toho bodrého českého hrdinu představoval Rudolf Hrušínský. Právě sem byla umístěna četnická stanice, kde rovněž nezapomenutelný Jaroslav Marvan coby strážmistr Flanderka klad Švejkovi rafinované otázky typu: „Umíte rusky?“, nebo „Je to těžké fotografovat nádraží?“, aby pak později pod vlivem piva a kontušovky ho přátelsky objímal s prohlášením „Ty můj zlatej kluku slovanskej, ty můj malinkej špiónku!“.

Místo filmové strážnice připomíná pamětní cedule, nověji, konkrétně 25. srpna 2014, se dočkal most, po kterém Švejk do Putimi dorazil, osazení sochou ve skutečnosti neexistujícího vojáka v životní velikosti. Není to Jan Nepomucký, takže nestojí na mostě, ale hned pár metrů od mostu směrem k obci.

Paradoxem je, že dalších třináct dřívějších Švejkových soch již zdobí různá místa po světě. Jsou to například polský Přemyšl, ruský Petrohrad a Omsk, či ukrajinský Kyjev, Lvov a Doněck či slovenské Humenné. Socha byla odhalena symbolicky k stému výročí vypuknutí světové války, ale původní plán byl již na rok 2008, což zhatily povodně.

O tuto sochu přeznámého vojína v dobové uniformě se zasadilo Sdružení přátel Putimi, dílo vytvořil sochař František Svátek. Hned, jak dokazuje oleštěná špička vojákovy boty, se ujala pověra, že kdo pohladí Švejkovu nakročenou levou nohu, tomu se vyhne artróza.

Pro zájemce o historii lze rozhodně doporučit místní kostel sv. Vavřince, který kolemjedoucího okamžitě navede na Putim, stojí na malém návrší nad obcí a rybníkem, pojmenovaným jak jinak než Podkostelní. Pochází ze 13. století, statut kostela farního má od roku 1384. Neobvyklé jsou jeho dvě lodě, původní starší jižní užívali katolíci, protilehlou ze 14. století pak kališníci. Kostel obklopuje hřbitov, kde lze nahlédnout do kostnice s pozůstatky padlých ve válce mnohem starší než ta Švejkova, a to z války o dědictví rakouské (1742).

Kombinací postavy románové a skutečné je zde pochovaný Jan Cimbura, postava skutečná, leč v stejnojmenném románu Jindřicha Šimona Baara poněkud upravená. Jiný z hrobů, nesoucí jméno Josefa Baara, pak patří spisovatelovu strýci. 

V blízkém okolí je spousta dalších zajímavých míst - když vynecháme například na Písecku severněji se Švejkem spojenou Vráž, Čížovou, nebo Malčice - tedy v knize Malčín, kde si za korunu od babky koupil v hospodě kořalku a doprovázen starým harmonikářem pokračoval v anabázi, pak je odtud opravdu jen kousek k místu a památníku vítězství Žižkových vojsk u Sudoměře, cestou k tvrzím v Kestřanech zase lákají krásy národní přírodní rezervace Řežabinec a Řežabinecké tůně

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám