Článek
Staročeská pouť, pokud se týká úplného obnovení tradice, musela se řídit starým mottem - Na tý pouti v městě Oustí, co zná každý pěkně housti, bude švanda tuze hezká. Pouť je přece Staročeská. -
Dle daného návodu byl slavnostní den naplněn bohatým kulturním programem. Na připraveném pódiu na Mírovém náměstí v sobotu 18. srpna vystoupilo dětské dřevěné divadélko Jana Hrubce s pohádkou Princezna na hrášku a pak celé odpoledne patřilo šermířskému spolku Honorata z Letohradu z podhůří Orlických hor, který představil ukázky střelných zbraní.
Po zahajovacím defilé se slavnostní salvou následovala řada šermířských scének střídajících vystoupení exotických tanečnic. Co obnáší váha rytířského postroje si mohli zájemci vyzkoušet na vlastní kůži.
Švandu minulých dob a nezbytnou zručnost, jak vystřiženou z povídek o potulných umělcích, připomněl kejklíř. Poté již nastoupila se svým koncertem kapela současné doby Tempus z jižní Moravy.
Za dávnou historií první pouťové zábavy stojí Družstvo pro postavení divadelní budovy, které potřebovalo finanční prostředky pro postavení divadla, které hereckým ochotníkům i městu citelně chybělo. Akce pořádání pouti se natolik zalíbila, že bylo rozhodnuto ji v příštím roce zopakovat. Od té doby, kromě válečných let, je Ústecká pouť pořádána každoročně a svým posláním má navíc i společenský význam.
Především na základě získaných prostředků z jejího pořádání bylo 25. září 1936 slavnostně otevřeno nově postavené divadlo operou Bedřicha Smetany Tajemství.
Jako by se historie opakovala, i hlavní bod programu návratu ke staré tradici se odehrál v Roškotově divadle uvedením Smetanovy opery Prodaná nevěsta. Současnost však přenesla slova Karla Sabiny a melodie opery do moderního podání života 21. století.
Spolek divadelních ochotníků Alois Jirásek v Úpici věnoval 100. výročí založení samostatného Československého státu komickou zpěvohru vycházející z tradičního motivu Prodané nevěsty.
Na jevišti se tak odvíjí známý příběh odpovídající externím podmínkám prvorepublikových kulis. Textová, hudební, scénografická a režijní úprava s variantou neustálého pohybu točících se prvků umožňuje trvalou přítomnost na jevišti všem padesáti hercům. Příkladné kostýmové řešení a podání plné krásných písní a melodií upravené z árií na sbory s vloženými kratičkými dialogy dává celému představení novou velice líbivou podobu.
Rozehrané veselí v závěru zpěvohry příjezdem artistů a dalších potulných umělců pomyslně rozvádí atmosféru celého pouťového dne. Nic pak není snazší než výjimečný den v životě města velkolepě ukončit před budovou divadla světelnou show v podání skupiny Honorata.
V podvečerním snu prožitých krásných akcí není ani pomyšlení na spánek. Proto návštěvníka Staročeské pouti naposled do tanečního rytmu ještě uvedla v restauraci U Malinů východočeská skupina Skelet.
