Článek
Biblické příběhy jsem vnímal dětskou duší jako sofistikovanou pohádku, podle které dobro přijde za podmínky, že budu dodržovat desatero božích přikázání. Přiznávám, že některým bodům desatera jsem tehdy ještě nerozuměl.
Židovský dokument Tora obsahuje biblické příběhy, zákony judaismu a zásady každodenního života, které by měl náš turista respektovat. Tak např. šabat je dnem odpočinku od pátečního do sobotního večera. Jarmulku je dobré mít po ruce – pro vstup do synagogy i z úcty k hostitelovi. Šalom je běžný pozdrav. Černý oblek nosí ortodoxní židé, proužkovaný ultra-ortodoxní.
Ortodoxních židů žije v Izraeli necelých 20 %, ale jsou nepřehlédnutelní. Nepracují a živí je stát. Ultra-ortodoxní židé jdou ještě dále – stát Izrael neuznávají, protože stát vznikne až po příchodu Mesiáše na Chrámovou horu v Jeruzalémě. Ale tam je problém. Muslimové zatarasili cestu k bráně svým pohřebištěm.
Hranice židovského a palestinského území vymezilo OSN v roce 1947. Patrně nedokonalostí lidské inteligence bylo oběma národům přiděleno po třech oddělených územích – viz mapa. Z bezpečnostních, správních i ekonomických důvodů nemohl tento územní systém fungovat. Bylo tím zaděláno na problém, který nevyřešily ani dvě následující války.
Muzeum holokaustu nedaleko Jeruzaléma by měl navštívit každý. Krok za krokem prochází návštěvník v pavilonu dětí temným prostorem, ve kterém zrcadlovým efektem hoří tisíce svíček. Každá patří jednomu zmařenému dětskému životu…
Pokud chce turista porozumět životu obyvatel Izraele a jejich úporné snaze přežít, musí na svém putování navštívit nejen místa modliteb a zábavy, ale i místa, kde se vede boj s nelítostnou přírodou či lidskou nesnášenlivostí.
