Článek
Kde nyní končí tramvaje číslo15, 20 a 26 začátkem minulého století vystupovaly dámy v krinolínách se slunečníky a proutěnými košíky. Pánové ve svátečních šatech dolaďovali nakroucení svého kníru a zapalovali nelibě páchnoucí viržínko.
Děti způsobně zlobily, a když se dospělí nedívali, i nezpůsobně. Kdo na kočár neměl, dostavil se pěšmo, místo košíku chleba zabalený v šátku a nějaké to ovoce. Děti zlobily stejně. Všichni vyrazili na výlet do Divoké Šárky a ti zdatnější prošli i až k Vltavě. Za ta léta se mnohé změnilo. Na konečné vyrostl McDonald, na začátku údolí přehradní koupací nádrž Džbán.
Šárka nikdy nezevšední
Vrcholy nad soutěskou byly osídleny již v dávnověku. Na Šestákově i Kozákově skále, tvořící vstup do soutěsky Džbán, byly nalezeny stopy pravěkých hradišť. Rostlinstvo je teplomilné a jsou tu skalní stepi.
Po průchodu Džbánem se terén rozevírá, pravá strana je velmi skalnatá, horolezci tu měli cvičné skály, ale buližník je lámavý a docházelo k úrazům. Za chvíli jsme u Šáreckého koupaliště, v létě hojně navštěvovaného. Voda je čistá a studená, což se o Džbánu nedá říci.
Jak byla Šárka atraktivní jsem si uvědomil na výstavě Pražské výletní restaurace, kde jsou foceny i podniky v Šárce. Dnes se můžete zastavit v Dívčím skoku. Občerstvení je příjemné, svařák, čaj nebo grog zahřejí. Šárka měla výhodu, že se sem moc stavení nevešlo, směrem k Horní Šárce narazíte jen na pár zrekonstruovaných mlýnů.
Kdysi tu stály cihelny těžící spraše. Po několika kilometrech se ocitnete v městské zástavbě a přes Dolní Šárku pod kostelíkem u Matěje, podle nějž se jmenuje Matějská pouť, dojdete do Podbaby. Odtud se pohodlně MHD dostane k metru Dejvická. Dříve to byl výlet, o kterém se mluvilo celý rok. Dnes to tu profrčíte za pár hodin.
