Poutní areál Panny Marie Vítězné na Bílé hoře, Santiniho skvost na kraji Prahy

Poutní areál patří mezi devatenáct sakrálních míst, která byla zapsána nedávno na seznam národních kulturních památek. Objekt dlouho chátral, nyní ho spravují od roku 2007 sestry benediktinky z komunity Venio.

Mezi konečnou tramvaje a klášterem stojí informační tabule s popisem místa, i s odkazem na v nedávné době ještě vyhledávanou a výbornou Velkou hospodu na Bílé hoře. Tento objekt měl být původně klášterem servitů, svatyně měla být zřízena zde, ale několikrát ho navštívila vojska a vyrabovala.

Poté byl objekt využíván jako zájezdní hostinec, v nedávnu vyhlášená argentinská restaurace, později čínská, nyní je opuštěn. Tabule ale byla navštívena fixem nějakého rádoby pouličního umělce, takže je i trochu nečitelná.

U vchodu do kláštera stojí na podstavcích barokní sochy svatého Rocha a Sebastiána. Mariánský kostel je otevřen jen při mších nebo po domluvě, vnitřek je dost malý, oltářní obraz je kopií Panny Marie z Říma. Kolem ní se točí veškeré bělohorské dění.

Nějací protestantští vojáci měli obraz zneuctít, bohorodici vypíchat oči a vysmívat se jí. Když se schylovalo k bělohorské šarvátce, která určila vývoj v Evropě na další časy, obcházel zdejší páter Dominik s obrazem na tyči katolické šiky. Panna Maria zahnala zapovězené protestanty nejen z Bílé hory, ale také povětšinou z Čech.

A její kult se rozjel ve velkém, katolická církev získala obrovskou moc, všude se děly zázraky po modlitbách vyslyšených Pannou Marií. Kapličky, kostely, kláštery vznikaly ve velkém. Místa zázraků nejen v Čechách a na Moravě, ale také třeba v Řezně a Míšni, jsou vyobrazena na stropě v ambitech. Stěny ambitů jsou pokryty freskami, některé ve špatném stavu, ale restaurují se.

Původně na Bílé hoře postavili kapličku, kde se ukládaly kosti padlých ze zdejšího válčiště. Postupně se z toho stalo poutní místo, to roku 1648 vyrabovali Švédové.

Dlouho tu stály jen rozvaliny, v letech 1704 až 1730 se začalo se stavbou kostelního poutního areálu. Tu prováděl stavebník Kristián Luna, představený bratrstva Panny Marie Vítězné pražských umělců a měšťanů, Jan Blažej Santini-Aichel byl také členem mariánského bratrstva, pracovalo se podle jeho návrhu.  

Výmalbu prováděl V. V. Reiner, což byl velmi žádaný a drahý umělec. Poutní místo prosperovalo do josefínských reforem, jež ho zrušily. Od roku 1828 ho spravují břevnovští benediktini.

Roku 2011 iniciovaly benediktinky spolu s místní církví a architektonickým atelierem AV 19 záchranu areálu. Byl vypracován projekt, s realizací se začalo v roce 2016 s pomocí magistrátu. K opravě a údržbě pomohly i sponzorské dary.