Článek
Pozvání využilo na padesát dětí s přibližně stejným počtem doprovázejících rodičů. Aby radost z pohybu byla ještě větší, bruslaři předváděli všemožné modely pohádkové říše.
Řada princezen a černokněžníků opanovala ledové království, nad kostlivci vítězily pestrobarevné vážky, kocourek marně vyhlížel svou oběť a zakuklené talenty budoucích hokejových hvězd nenechaly nikoho na pochybách, komu patří svět.
Ani rodiče se nenechali zahanbit, i když v některých případech pod maskou kryli svoje bruslařské umění. Ti méně odvážní nastoupili na ledovou plochu v botách se snahou aspoň své ratolesti udržet na bruslích na dvou spodních končetinách. I mezi nejmenšími se našli bázliví jedinci, kteří nechali brusle za mantinelem a snažili se většinou spíše s neúspěchem zdolat nebezpečný terén na botách.
Vrcholným sportovním výkonem bylo objíždění stadiónu v tempu rytmické hudby. To však přinášelo řadu úskalí, kdy brusle sloužily více k pochodu než k ladným křivkám položeným do hrany. A tak přišel první povel k soutěži v běhu na druhou stranu plochy: kolena nahoru, břit bruslí dolů, kdo nezkusil, nepochopí záludnost tohoto na pohled snadného pohybu.
Po tomto zahřátí a zároveň perfektním vyleštění ledové plochy přišel odpočinek v podobě zhlédnutí příhody maňásků skrytých za mantinelem. Protože se však začal citelněji hlásit mráz (-9°C), přišlo na řadu pro zahřátí skupinové podjíždění překážky. Další záludná disciplína, která přinesla nečekané figury tohoto sportu.
To se již leckde dýchalo na zaťaté pěstičky nebo drkotalo zoubky, a tak slalom mezi kužely se odjel spíše symbolicky a na řadu přišlo netrpělivě očekávané losování cen.
Po strávené době na ledě byli prokřehlí nejen maskovaní bruslaři, rodiče, diváci, ale i samotní pořadatelé a tak hlavní moderátor soutěží, dobrovolný aktivista, Viktor Pešek dal povel k rozchodu.
Vmžiku všichni zmizeli v šatně. Zlatý hřeb programu je však čekal u východu, kde princezna z ledového království každému předala diplom a sladkou pochoutku na doplnění ztracených kalorií. Škoda jen, že rozloučení patřilo dalekému termínu: Sejdeme se zase za rok!
