Článek
Vždyť jen Lázeňský park je ozdoben patnácti sochařskými díly. Najdeme mezi nimi tvorbu vynikajících českých sochařů. Například Břetislav Benda vytvořil hned tři sochy. Fontánu u nádraží zdobí Léda s labutí, před lázeňským domem Libuše Mateřská láska a v sousedství proslulých květinových hodin stojí socha z bílého mramoru Po koupeli.
Na druhé straně hodin stával od roku 1937 litinový trpaslíček odbíjející čas. V šedesátých letech soudruzi usoudili, že je to kýč nedůstojný socialistického člověka, a tak ho nahradili jiným kýčem – rudým plastovým srdcem. To v nedávné době našlo útočiště před základní školou a k hodinám byla umístěna tři stylizovaná keramická srdce místního umělce Milana Exnera. Trpaslík rozdává radost dětem i dospělým nedaleko v ohrádce pod rozložitým stromem.
Při hlavní cestě od nádraží, naproti hotelu Bellevue, je krásná bronzová plastika Ztracený ráj (Vyhnání z Edenu), zobrazující Adama a Evu s jablkem. Autorem je český sochař Jakub Obrovský.
Skvělý sochař Jan Pichl vytvořil velikou bustu Antonína Dvořáka, nacházející se nedaleko secesního altánu nad Eliščiným pramenem. Je rovněž autorem busty Franze Kafky na náměstí, na domě, kde žila spisovatelova matka.
Bedřich Smetana od Josefa Wagnera shlíží z piedestalu naproti Dvořákovi, před poliklinikou. U funkcionalistické kolonády najdeme sochu Jiřího Bímy Na vlnách a nedaleko štíhlou sochu Jana Hány Tanečnice. V Kubových sadech zcela jistě zaujme moderní Památník Ludvíka Kuby, dílo Zuzany Čížkovské.
Některé sochy prošly různými peripetiemi. Například socha Karla Samohrda Po koupeli byla poničena vandaly a odstraněna. V loňském roce chybějící hlavu a ruku doplnila sochařova vnučka Vlasta a nyní obnovené dílo zdobí bazének v ulici Na Valech. Nejpohnutější osud však měla socha T. G. Masaryka, poslední dílo Otto Gutfreunda. Za války byla zničena, nový odlitek zničili komunisté. Teprve v roce 2008 se mohla ve třetí verzi znovu vrátit do parku.
Z historických děl lze zmínit například sochu sv. Jana Nepomuckého za mostem od místního sochaře Josefa Bergmana z roku 1761, „děkovný“ sloup se soškou Panny Marie Svatohorské na vrcholu z poloviny 18. století u Havířského kostelíku, sochu sv. Václava u kostela od Josefa Šejbala z roku 1884, či sedícího J. E. Purkyně autorů Oskara Kozáka a Jaroslava Štrunce v Purkyňových sadech za poštou.
Bezesporu symbolem Poděbrad je jezdecká socha Jiřího z Poděbrad na po něm pojmenovaném náměstí. Na svět ji z přičinění místního Spolku pro postavení pomníku přivedl sochař Bohuslav Schnirch v roce 1891, kdy byla nejprve vystavena na pražské jubilejní výstavě a 15. srpna 1896 slavnostně odhalena v Poděbradech.
Mnohý návštěvník Poděbrad však zalituje, že u soch chybí cedulky s popiskami. Takto jsou to anonymní díla, pouhé kulisy.
