Hlavní obsah

Po šumavských slatinách i malebným údolím Roklanského potoka

Novinky, Petr Hejna

Máloco charakterizuje nezaměnitelný ráz šumavské krajiny jako četná rašeliniště, zvaná slatě, povětšinou z důvodu zachování a ochrany přírody ležící v I. zóně NP. Některými se však mohou návštěvníci pokochat ve zpřístupněných částech. Mezi ně patří Soumarská, Jezerní, Chalupská a Tříjezerní slať.

Foto: Petr Hejna

Chalupská slať

Článek

Nejnovější a i nejdelší trasa byla zprovozněna roku 2012 na Soumarském rašeliništi, kde se do roku 2000 rašelina ještě průmyslově těžila. Okamžitě se zahájil program revitalizace, o jejímž úspěšném výsledku je možno se přesvědčit cestou po naučné stezce, čítající poctivých 1520 metrů.

Dobrých 600 metrů vede po částech tvořených poválkovým chodníkem, lemuje ji sedm informačních cedulí a pohled do všech stran nabízí vyhlídková věž, od níž se stezka pozvolna stáčí k Vltavě, aby zakrátko opět cestovatele zavedla zpět k výchozímu bodu. Ten se nachází kousek od vlakové stanice s parkovištěm v blízkosti vodáckého kempu s půjčovnou lodí.

Jiný primát má pro změnu Chalupská slať u Borové Lady, a to díky největšímu rašelinnému jezírku na území ČR. Jezírko s plovoucími ostrůvky o hloubce zhruba 1, 5 metru má rozlohu 1,3 hektaru, vede k němu 260 metrů dlouhý dřevěný chodník.

U naučné stezky jsou umístěny tři panely a stejně jako na ostatních slatinách nechybí jmenné tabulky u pro tyto lokality typických porostů. I zde se v nedávné minulosti těžila rašelina, místa, kde tato činnost probíhala, se vyznačují na první pohled odlišnou vegetací. Bujně zde roste kosodřevina i blatka, druh borovice. 

Jezerní slať rovněž má své prvenství, dobře známé ze zpráv o počasí - patří mezi nejchladnější místa naší vlasti (průměrná roční teplota mezi 1 - 2 °C a častá teplotní minima nejsou zde opravdu vzácností), a tak skýtá i podmínky pro výskyt jinak spíše skandinávské končiny obývajícím rostlinám a živočichům.

Kromě pohledu z dřevěné dvoupodlažní rozhledny na rozsáhlou plochu (tato čtvrtá největší slať pokrývá zhruba 104 hektarů) je možno kousek blíž vstoupit po poválkovém chodníku, jehož celková délka čítá přibližně 120 m. Toto vrchovištní rašeliniště leží nedaleko Kvildy (směrem na Horskou Kvildu) a od parkoviště je k němu opravdu jen pár kroků. 

K Tříjezerní slati si musí zájemce udělat trochu delší vycházku, a to nejsnáze z Modravy (možno i z Antýglu), kde cesta vede údolím Roklanského potoka, který je možno opustit buď již hned u vřesoviště na Rybárně a vystoupat ostřeji ani ne kilometr po asfaltce vzhůru, či pokračovat údolím k rozcestníku Javoří Pila a pozvolna se dobrat k cíli s třemi jezírky delší lesní cestou.

Roklanský potok je jedním ze tří toků, jejichž splynutím vzniká řeka Vydra. Jméno nese po vrchu Roklan, nedaleko něhož pramení, aby pak po 14 km meandrování a bublání se spojil s Modravským a Filipohuťským potokem u Modravy. Místa, kde předtím protéká Roklanskou slatí, jsou turistům však nepřístupná.

Cesta z Modravy - nenáročným terénem po cyklisty se hemžící asfaltové silnici - skýtá pohledy na hnědavou vodu potoka, plynoucí loukami, zurčící v peřejích a kol žulových balvanů, i zavede na místa, kde byla archeology nalezena šestice lokalit s pozůstatky nejvýše umístěného sídla pravěkých lovců a sběračů v Čechách, a to z doby zhruba 8000 let před naším letopočtem.

Samozřejmě všechna rašeliniště mají pro návštěvníky omezený provoz – od jara do podzimu, a to z důvodu poskytnutí klidu tetřívkům, ochrany biotopu i sněhové pokrývce.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám