Článek
Obšírnou přehlídku nožů a dalších výrobků z damascénské oceli v muzeu v Ústí nad Orlicí umožnilo zapůjčení exponátů z Technického muzea v Brně, z muzea v Chocni a ve Vysokém Mýtě a ukázky prací soutěže Mladý těšanský kovář. Bohatou nabídku pak ještě doplňují sbírky a ukázky prací místních uměleckých kovářů Františka Bečky, Adama Langra a Lubomíra Hamříka z Letohradu.
Nůž je jedním z nejpotřebnějších nástrojů lidstva, a proto na jeho dlouhodobou ostrost a houževnatost byly kladeny ty nejvyšší požadavky. To splňovala damascénská ocel, o které první zmínky pocházejí z 1. tisíciletí př. n. l. z oblasti Indie a Srí Lanky, odkud se výroba rozšířila do Persie a Turecka a poté do Evropy. V dávných dobách středověku měl např. damascénský meč hodnotu větší zemědělské usedlosti.
Damascénská ocel se vyrábí dodnes, a to ručně starou orientální technologií - vrstvením dvou druhů ocelí a následným kováním, čištěním, leptáním a kalením. O tom všem informuje Technické muzeum v Brně prostřednictvím četných ukázek od bojového kladiva přes nože, dýky, mačety až po jejich ozdoby a náramky z dekorativní damascénské oceli.
Současnou tvorbu pak představují ukázky vítězných prací soutěže Mladý těšanský kovář. Od roku 2000 se koná v kovárně v Těšanech soutěž mladých kovářů, kterou vyhlašuje Střední průmyslová škola a Vyšší odborná škola technická z Brna, Technické muzeum v Brně a Obecní úřad Těšany. Během soutěžního dne měří své síly, dovednosti a výtvarný cit studenti odborných škol a učilišť se zaměřením na zpracování kovů a kovářské činnosti.
Na výstavě v Ústí nad Orlicí je vedle vítězných výrobků představena i činnost kovářů na četných fotografiích a promítaném videu.
Ukázky z minulosti dále nabízí repliky mečů Lubomíra Hamříka. Vystavena je replika dlouhého meče nalezeného v areálu hradu Žampach společně s částí drátěného brnění. Podle značení originálu běžícím vlkem a jednorožcem jeho výroba spadá do přelomu 13. - 14. století. Dále si lze prohlédnout pikenýrskou půlzbroj, dýku se stříbrným drátkováním, renezanční meč či levoruční dýku a další.
S těmito výrobky se lze setkat na mezinárodním setkání kovářů HEFAISTON na hradě Helfštýn u Lipníku nad Bečvou. Nejdále se dostala replika gotického meče, a to do sbírky zákazníka na Floridě.
Neméně zajímavé jsou sbírky Františka Bečky, zejména japonská katana s pochvou se svastikou kříže (později zneužitého fašisty) a repliky zbraní různých období zhotovených pro Národní muzeum ve Stuttgartu.
Současné podání pak představují plastiky Adama Langra pod značkou Steelgallery, kde vyřazeným kovovým komponentům vrací život.
S poučením a nabytými poznatky lze nahlédnout do instalovaného koutku skutečné staré kovárny a vykovat si třeba ostří na srpu. Zvuk dávných dílen kovářských špalků, podkov a kovadlin pak doplňuje ušlechtilý zvuk srdcí zvonů.
To je sbírka Františka Bečky srdcí 250 let starých zvonů ústeckého kostela a 300 let z Vysokého Mýta. Kladívkem s originální rukojetí z hikorového dřeva lze rozeznít ty nejkrásnější tóny světa.
