Článek
Jaký vztah máte ke Klatovům?
Já jsem hned vaší paní produkční při prvních krocích, které jsem po Klatovech udělala, vyznala svou lásku k vašemu městu, protože já na Klatovy mám moc krásné vzpomínky! My jsme sem několikrát zavítali s Josefem Dvořákem s představením, s panem Karlem Vlachem s orchestrem jsme tady hráli v divadle. A já to město obdivuji, protože si dovedu vážit toho, že se zachovává tak, jak má být. Také mi paní produkční říkala, že se tu leccos zrenovovalo. Ovšem to víte; my přijedem, odjedem a člověk nemá čas se projít po Klatovech. Ale já si to ještě dopřeju.
S čím dnes potěšíte své publikum?
Víte, mně už je tolik let, že vlastně rozdávám vzpomínky. Nakonec tady budou asi většinou moji vrstevníci, takže my si rozumíme. Tohle publikum je prostě „moje". Pochopitelně řeč bude i o Klatovech, protože my jsme tady nejen hráli, ale i natáčeli s panem režisérem Podkalským. Kdysi dávno běžel v televizi patnáct let seriál slavných Dostaveníček. V Praze jich bylo několik, a pak jsme se rozjeli po českých městech, a protože pan režisér Podskalský je Šumavák, celý tento kraj na něj dýchal domovem.
Na Dostaveníčko z Klatov nemůžu zapomenout z mnoha důvodů, protože jsem tu poznala vaši městskou architekturu, nádherné stavby, renesanční radnici i barokní lékárnu U Bílého jednorožce. A představte si, že my jsme se seznámili v rámci toho natáčení s pánem, který léta bydlel na Černé věži a jeho úkolem bylo udržovat v chodu věžní hodiny. Pan věžný, jak se mu říkalo, pan Kubík, mi utkvěl v paměti a povídali jsme si, kolik schodů on už vyšlapal k věži, a jak se rád o to stará a miluje své řemeslo. I že ho to občas zmáhá, ale že to vždy přemůže, protože se toho nemůže vzdát a chybělo by mu to. Strašně ráda na pana Kubíka vzpomínám, protože byl takový samorost. On byl do toho města a své práce tak zamilovaný... Mně bylo tehdy o moc let méně a tak jsem ho poslouchala s obdivem a říkala si: Takhle se asi na to musí, protože když se má dělat něco dobře, tak to člověk musí mít rád. Musí to dělat s láskou. On byl vzor.
Dnes jste do Klatov zavítala spolu s Pavlem Skalickým. Jak se vám s ním spolupracuje?
Pavel Skalický je hlavně muzikant, také prošel Semaforem. On se o mne stará a domlouvá vystoupení, dokonce mne vždy doveze na místo. Je to prostě takový spolupracovník a kolega, jak má být, a také si spolu zazpíváme, protože on také vyrůstal na písničkách, které mě se dostaly do duše a do srdce už kdysi dávno, když mě bylo o hodně míň...
Nejvíc jste se proslavila písní Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra Včera neděle byla, kterou jste vydala i na desce a ta se stala nejprodávanějším singlem u nás.
My jsme si to vůbec neuvědomovali, že se ta píseň tak proslaví, ani jsme se podle toho nechovali. To by mohlo být poučením mnoha ostatním, kteří najednou propadnou zmatku, že jsou slavní. Tomu se nesmí podlehnout. Jirka Šlitr uměl dělat nádherné písničky a Jirka Suchý hlavně uměl ty hry psát. Ta první - Člověk z půdy - byla s mnoha písničkami, ale byla geniálně napsaná.
