Článek
Ředitelem ZUŠ v Rychnově nad Kněžnou jste byl úctyhodných třicet pět let. Co především vám z té doby utkvělo v paměti?
Rád vzpomínám na počáteční nadšení a nezbytné vize, které se podařilo do značné míry naplnit. Počet žáků školy se z původních 300 zvýšil na 800, pedagogický sbor se rozrostl z 10 na 30 učitelů, škola se přestěhovala do lepších prostorů. Nezapomenutelných je pro mě také patnáct let koncertování s komorním orchestrem. Co je však nejdůležitější, to jsou stovky dětí, které naší školou prošly. Mnozí se absolvovaným uměleckým oborům dnes věnují profesionálně, řada z nich učí na různých typech škol, veliký počet bývalých žáků posiluje amatérské soubory a sbory. Příjemné je setkávání s absolventy, kteří se do školy vracejí se svými malými dětmi v roli rodičů.
Díky vaší iniciativě zakoupila rychnovská ZUŠ mimořádně kvalitní kopii dvoumanuálového historického cembala z dílny Františka Vyhnálka. Čím je nástroj unikátní?
Naším hlavním požadavkem byl nástroj vhodný pro sólovou i komorní hru. Volba padla na repliku vlámského stavitele nástrojů Ruckerse z roku 1624. Jde opravdu o mimořádně krásné dvoumanuálové cembalo, které lahodí očím i sluchu. Vedle dokonalého řemeslného zpracování stojí za zmínku i výtvarné provedení. Podle odborníků se jedná o jeden z nejpovedenějších Vyhnálkových nástrojů.
Chtěl jste být učitelem hudby od svých hudebních začátků?
Po ukončení konzervatoře jsem krátce koketoval s myšlenkou profesionálního hraní v orchestru. Převážila však touha po spokojeném rodinném životě, ani dnes bych své rozhodnutí neměnil.
Jak to bylo v době ředitelování - nevzdal jste se ani tehdy role pedagoga?
Celý život se mi promítá věta mého tatínka: „Chceš-li zničit učitele, udělej z něj ředitele.” Dobrých učitelů jsem si vždy vážil více než dobrých ředitelů. Vztah k dětem, možnost je vzdělávat v oblasti umění, v kladném slova smyslu ovlivnit jejich život - není to úžasné?
Pocházíte z muzikantské rodiny. Bylo tedy předem dané, na jaký nástroj budete sám hrát?
V mém případě ano. Tatínek byl celoživotním korepetitorem pana učitele Karla Růžičky. Tento houslista se vyznačoval především krásným tónem a to rozhodlo, tedy spíše bylo za mě rozhodnuto (úsměv). Časem se k houslím přidala viola, klavír, kytara a lesní roh.
Chodil jste sám do "lidušky"? Na koho z těch, co vás vedli, nejraději vzpomínáte?
Tatínek byl dlouholetým ředitelem “lidušky” v Opočně, ve škole jsme do mých třinácti let bydleli. Příjemnou atmosféru, lidskost ve vztazích cítím živě stále. Vděčně vzpomínám na své učitele Karla Růžičku a paní Annu Serbouskovou a krásné chvíle společného muzicírování u varhan či klavíru s tatínkem.